Jak často?

Hemodialýza

Typická frekvence a délka procedury hemodialýzy je průměrně 4–5 hodin 3× týdně. Samozřejmě je ale nutné konkrétní parametry uzpůsobit tak, aby dialýza především splňovala následující kritéria:

1. Dostatečné očištění těla od zplodin metabolismu a škodlivin. K zjištění účinnosti dialyzační procedury je využíváno měření množství odstraněné močoviny (urey) během dialýzy, která by měla poklesnout zhruba na 30 % výchozí hodnoty v krvi. Pro přesnější určení dostatečné dialyzační dávky je využíván složitější výpočet za pomoci ukazatele Kt/V, jehož minimální požadovaná hodnota je 1,2. Kontroly účinnosti dialýzy, ale i celé řady dalších parametrů, jsou prováděny obvykle jednou za měsíc a dle jejich výsledků je prováděna úprava parametrů dialýzy a léčby.

2. Dostatečné odstranění přebytečné vody z organismu. Množství zadržené vody mezi jednotlivými dialýzami závisí na schopnosti pacienta vylučovat vodu přirozenou cestou, tedy močením, a samozřejmě na jeho pitném režimu. Pokud ledviny již nedokážou vylučovat moč, veškerá přijatá voda se v těle hromadí a je nutno ji odstranit právě dialýzou. Čím větší množství vody je však během relativně krátkého času dialýzy odstraněno, tím větší je zátěž organismu – dochází k poklesu krevního tlaku, nevolnosti nebo křečím. Proto je nezbytnou součástí předdialyzačních opatření poučení pacienta o nutnosti přijímat za den maximálně o tři čtvrtě litru tekutin více, než vymočí. Aby pacient netrpěl silnou žízní, je nezbytné radikálně omezit příjem soli v jakékoliv formě. Přes veškerá doporučení mívají pacienti občas velké potíže s omezením příjmu tekutin a přicházejí na dialýzu s váhovým přírůstkem vody přesahujícím pět kilogramů. V takovém případě je nutno dialýzu prodloužit, což umožní dostatečné množství vody z těla odstranit přiměřenou rychlostí, bez zbytečných rizik.

3. Některé látky (např. fosfor a ostatní minerály) se už z principu z těla vylučují pomaleji, protože jejich odplavení je podmíněno uvolněním přímo z buněk.

4. Při některých zátěžových situacích (infekce, pooperační stavy, oběhové selhání atd.) je rovněž vhodné dialýzu prodloužit, případě zvýšit její frekvenci. Nejdůležitějším faktorem pro maximální efektivitu hemodialýzy je ovšem dostatečný průtok krve AV spojkou. Základním kamenem úspěchu je tedy především správná péče o cévní vstup.

Peritoneální dialýza

Břišní dialýzu dělíme na dva základní typy s označením CAPD (kontinuální ambulantní peritoneální dialýza) a APD (automatizovaná peritoneální dialýza). Základem procedury je vždy dialyzační roztok, který se do dutiny břišní napouští tenkou hadičkou (katetrem) zavedenou nastálo přes břišní stěnu. Použitý dialyzační roztok (dialyzát) nasycený odpadními látkami se vypouští ven a místo něj se napouští nový, čistý roztok, který opět absorbuje odpadní látky a přebytečnou vodu.

  • CAPD – výměny dialyzačního roztoku se provádějí ručně. Není k nim potřeba žádných přístrojů, pouze systém hadiček a vak s roztokem. Výměna se provádí obvykle čtyřikrát denně po dobu 30 minut. Mezi výměnami může pacient vykonávat běžné denní činnosti, včetně sportu.
  • APD – výměny dialyzačního roztoku jsou prováděny pomocí přístroje zvaného cycler. Probíhají pouze v noci, celkem asi 10 hodin, což znamená, že za noc proběhne 4 až 5 úplných výměn dialyzátu. Dle potřeby může být noční režim doplněn jednou ruční výměnou dialyzátu přes den, nicméně lze říci, že APD nemá vliv na běžný denní režim pacienta – je možné provozovat většinu aktivit (práce, sport, cestování atd.), navíc ho během těchto aktivit neruší nutnost provést výměnu roztoku.

Všechny konkrétní parametry výměn, typ roztoku nebo i samotnou volbu vhodné dialýzy určuje lékař s ohledem na zdravotní stav, životní styl a přání pacienta.

Transplantace

Doba funkčnosti transplantované ledviny se pohybuje od několika měsíců po desítky let a ovlivňuje ji mnoho faktorů, včetně životosprávy nemocného, komplikací spojených s operací nebo léčbou imunosupresivy. Bohužel, ne všechny tyto faktory jsme schopni předem ovlivnit.

V žádném případě však pacient ohledně úspěšnosti transplantace není bezmocný. Důležitými předpoklady jsou:

  • pravidelné užívání imunosupresiv v dávkách předepsaných lékařem
  • dodržování pitného režimu, nejlépe 2,5 až 3 litry tekutin denně
  • sledování krevního tlaku a krevních lipidů (cholesterol, tuky)
  • dieta s přiměřeným kalorickým příjmem (poradí vám dietolog či lékař)
  • nahlášení každé možné zdravotní komplikace lékaři
  • nekouřit

Nejlepší výsledky dlouhodobě vykazují orgány transplantované od živého dárce ještě před zahájením dialýzy nebo po krátkodobé dialyzační léčbě – 10 let po transplantaci pracuje ještě 90 % takových ledvin. I transplantace od zemřelého dárce má ale poměrně vysokou úspěšnost, po jednom roce od operace stále pracuje přes 80 % ledvin. Příčinou ztráty funkce ledvin je pomalé odloučení ledviny imunitní reakcí (tzv. chronická rejekce, příp. chronická transplantační nefropatie). Pokud skutečně dojde k selhání štěpu, je nemocný léčen dialýzou a ve vhodnou dobu mu bývá nabídnuta další transplantace (opět dle čekací listiny). Jen u velmi malého procenta nemocných je riziko selhání dalšího štěpu tak vysoké, že další transplantace není doporučena.