Právo na lékařskou péči a informace

Systém zdravotnické péče je definován zákonem o péči o zdraví lidu (20/1966 Sb.), který byl vzhledem k svému stáří nesčetněkrát novelizován a doplněn tak, aby odpovídal současnému systému vlády a zejména umožňoval plné využití moderních léčebných prostředků a trendů. Doplňují ho ještě zákon o všeobecném pojištění a zákon o ochraně veřejného zdraví.

Společně tyto právní normy upravují hlavní zásady péče o zdraví obyvatelstva, stanovují práva a povinnosti občanů v oblasti zdravotnictví, povinnosti zdravotníků, zejména lékařů, určují základní atributy vztahu lékař – pacient a definují rozsah zdravotnických služeb spadajících pod veřejné zdravotní pojištění, včetně ambulantní péče, lůžkové péče, záchranné služby, lázeňské či lékárenské péče. Ošetřeny jsou v nich i pravomoci ministerstva zdravotnictví nebo pravidla pro odběr orgánů a biologického materiálu a mnoho dalšího.

Kompletní shrnutí toho, co v praxi jednotlivé zákony vymezují, je však daleko za tématem těchto stránek. Pokud tedy nenajdete odpověď na své otázky v přehledu níže, můžete si je sami přečíst ZDE (zákon o péči o zdraví liduzákon o veřejném zdravotním pojištění a zákon o ochraně veřejného zdraví)

Nejdůležitější body z oblasti práv pacienta

Právo volby lékaře

  • Právo na výběr lékaře zaručuje zákon č. 48/1997 Sb. Pacient má právo vyměnit lékaře jednou za tři měsíce. V kratším časovém úseku tak může učinit pouze ze zvláštních důvodů, jako je změna místa bydliště, změna zaměstnání nebo se souhlasem zdravotní pojišťovny.
  • Zvoleno může být jakékoliv zdravotnické zařízení, se kterým má zdravotní pojišťovna pacienta uzavřenou smlouvu a pacient je pokládá za vhodné pro svoji léčbu. Na rozdíl od spádových nemocnic (nemocnice blízká bydlišti) nemusí být ovšem pacient vždy přijat.
  • Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient bude mít právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.
  • Klient si může zvolit libovolnou zdravotní pojišťovnu a tuto pojišťovnu případně po jednom roce opět změnit.
  • Stejně jako praktického lékaře či zdravotnické zařízení si může pacient zvolit i lékaře, který ho bude operovat. Za určitých okolností však může být odmítnut (např. nepřiměřené zatížení lékaře, nedostatečná odbornost atd.).
  • U některých profesí (např. vojsko) nebo zaměstnání se závodním lékařem je zaměstnanec povinen podstoupit prohlídky u stanoveného závodního lékaře. Ten může do zdravotnické dokumentace nahlížet, ale v souladu se zákonem č. 20/1966 není nutné plně se přeregistrovat od původního praktického lékaře.
  • Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu, a musí být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. Lékař si musí nechat toto písemně potvrdit (tzv. revers). Jsou však stanoveny výjimky z tohoto ustanovení (děti a jinak k právním úkonům nezpůsobilé osoby, kde se v případě ohrožení života rozhodovací pravomoc přenáší na ošetřujícího lékaře, dále zpravidla vysoce nakažlivé choroby stanovené zvláštním předpisem, při ohrožení jiných osob pod vlivem některých duševních chorob nebo intoxikace a pokud není možno takový souhlas vyžádat). V tomto případě musí být skutečnost do 24 hodin hlášena soudu.
  • Pacient má být ošetřován tzv. lege artis, tj. v souladu se současnou úrovní medicíny. V případě jiného postupu či experimentu má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, pokud byl poučen o případných zdravotních následcích takového rozhodnutí.
  • Pacient má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů.
  • V průběhu lékařské péče (ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby) má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musejí být prováděny diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.
  • Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.

Právo pacienta na informace

  • Lékař je povinen poučit pacienta o jeho nemoci, potřebných výkonech a léčbě a je povinen tak učinit k plné informovanosti pacienta tak, aby pacient mohl plně spolupracovat na svém ozdravení.
  • Pokud z nějakého důvodu nechce pacient informace o svém zdravotním stavu znát, požádá lékaře, aby mu je nesděloval, či je naopak sdělil pouze členům rodiny.
  • Pacient musí mít dostatek informací, aby mohl k léčbě vyslovit (podepsat) tzv. informovaný souhlas (jaká léčba či zákrok ho čeká, plné srozumění s možnými důsledky či komplikacemi a následky atd.), vyjma případů akutního ohrožení.
  • Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují.
  • Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas je podmínkou k zahájení takové procedury, ze které může pacient kdykoliv, a to i bez uvedení důvodu, odstoupit. Vždy musí být poučen o případných zdravotních následcích takového rozhodnutí.
  • Za osoby mladší 18 let nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům mají právo na tyto informace jejich zákonní zástupci.
  • Pacient má právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě a v jiných zápisech, které se vztahují k jeho zdravotnímu stavu.
  • Zaměstnavatel nemá právo na žádné informace o diagnóze ani nemoci zaměstnance a to v souladu se zákonem č. 20/1966 Sb. Má právo pouze na informaci, zda jeho zaměstnanec je nebo není schopen výkonu práce. K přístupu zaměstnavatele k informacím tohoto charakteru je třeba písemný souhlas závodnímu lékaři k jejich předání. Závodní lékař má ovšem právo nahlížet do dokumentace pacienta (zaměstnance).

Právo na zdravotnickou dokumentaci

  • Pacient má právo v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o jeho osobě nebo do jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu, včetně pořízení výpisů, opisů nebo kopií dokumentů.
  • Pacient může určit osobu, která může být informována o jeho zdravotním stavu, případně vyslovit zákaz podávání těchto informací jakékoliv osobě, a to jak při přijetí k poskytování zdravotní péče, tak také kdykoliv po přijetí. Pacient může určení osoby a jejích pravomocí nebo vyslovení zákazu rovněž kdykoliv odvolat. Jde-li o pacienta, který nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav určit osoby, které mohou být o jeho zdravotním stavu informovány, mají právo na aktuální informace o jeho zdravotním stavu osoby blízké.
  • K dokumentaci budou mít přístup také příbuzní pacienta po jeho smrti, pokud to nemocný předem výslovně nezakáže. Platí to i pro informace o příčinách úmrtí a výsledku pitvy.
  • Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby, jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování.

Mohlo by Vás zajímat

Zeptejte se, poradíme

Nebojte se mluvit o zdravotních problémech, které souvisejí s ledvinami. Zeptejte se nás na to, co vás zajímá a my vám poradíme. Také se můžete podívat na odpovědi na otázky, které položili jiní už před vámi, nebo si přečíst příběhy našich pacientů.

Chci se zeptat odborníka B. Braun

Zeptejte se, poradíme