Právo na lékařskou péči a informace

Systém zdravotnické péče je definován zákonem o péči o zdraví lidu (20/1966 Sb.), který byl vzhledem k svému stáří nesčetněkrát novelizován a doplněn tak, aby odpovídal současnému systému vlády a zejména umožňoval plné využití moderních léčebných prostředků a trendů. Doplňují ho ještě zákon o všeobecném pojištění a zákon o ochraně veřejného zdraví.

Společně tyto právní normy upravují hlavní zásady péče o zdraví obyvatelstva, stanovují práva a povinnosti občanů v oblasti zdravotnictví, povinnosti zdravotníků, zejména lékařů, určují základní atributy vztahu lékař – pacient a definují rozsah zdravotnických služeb spadajících pod veřejné zdravotní pojištění, včetně ambulantní péče, lůžkové péče, záchranné služby, lázeňské či lékárenské péče. Ošetřeny jsou v nich i pravomoci ministerstva zdravotnictví nebo pravidla pro odběr orgánů a biologického materiálu a mnoho dalšího.

Kompletní shrnutí toho, co v praxi jednotlivé zákony vymezují, je však daleko za tématem těchto stránek. Pokud tedy nenajdete odpověď na své otázky v přehledu níže, můžete si je sami přečíst ZDE (zákon o péči o zdraví lidu, zákon o veřejném zdravotním pojištění a zákon o ochraně veřejného zdraví)

Nejdůležitější body z oblasti práv pacienta

Právo volby lékaře

  • Právo na výběr lékaře zaručuje zákon č. 48/1997 Sb. Pacient má právo vyměnit lékaře jednou za tři měsíce. V kratším časovém úseku tak může učinit pouze ze zvláštních důvodů, jako je změna místa bydliště, změna zaměstnání nebo se souhlasem zdravotní pojišťovny.
  • Zvoleno může být jakékoliv zdravotnické zařízení, se kterým má zdravotní pojišťovna pacienta uzavřenou smlouvu a pacient je pokládá za vhodné pro svoji léčbu. Na rozdíl od spádových nemocnic (nemocnice blízká bydlišti) nemusí být ovšem pacient vždy přijat.
  • Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient bude mít právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.
  • Klient si může zvolit libovolnou zdravotní pojišťovnu a tuto pojišťovnu případně po jednom roce opět změnit.
  • Stejně jako praktického lékaře či zdravotnické zařízení si může pacient zvolit i lékaře, který ho bude operovat. Za určitých okolností však může být odmítnut (např. nepřiměřené zatížení lékaře, nedostatečná odbornost atd.).
  • U některých profesí (např. vojsko) nebo zaměstnání se závodním lékařem je zaměstnanec povinen podstoupit prohlídky u stanoveného závodního lékaře. Ten může do zdravotnické dokumentace nahlížet, ale v souladu se zákonem č. 20/1966 není nutné plně se přeregistrovat od původního praktického lékaře.
  • Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu, a musí být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. Lékař si musí nechat toto písemně potvrdit (tzv. revers). Jsou však stanoveny výjimky z tohoto ustanovení (děti a jinak k právním úkonům nezpůsobilé osoby, kde se v případě ohrožení života rozhodovací pravomoc přenáší na ošetřujícího lékaře, dále zpravidla vysoce nakažlivé choroby stanovené zvláštním předpisem, při ohrožení jiných osob pod vlivem některých duševních chorob nebo intoxikace a pokud není možno takový souhlas vyžádat). V tomto případě musí být skutečnost do 24 hodin hlášena soudu.
  • Pacient má být ošetřován tzv. lege artis, tj. v souladu se současnou úrovní medicíny. V případě jiného postupu či experimentu má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, pokud byl poučen o případných zdravotních následcích takového rozhodnutí.
  • Pacient má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů.
  • V průběhu lékařské péče (ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby) má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musejí být prováděny diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.
  • Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.

Právo pacienta na informace

  • Lékař je povinen poučit pacienta o jeho nemoci, potřebných výkonech a léčbě a je povinen tak učinit k plné informovanosti pacienta tak, aby pacient mohl plně spolupracovat na svém ozdravení.
  • Pokud z nějakého důvodu nechce pacient informace o svém zdravotním stavu znát, požádá lékaře, aby mu je nesděloval, či je naopak sdělil pouze členům rodiny.
  • Pacient musí mít dostatek informací, aby mohl k léčbě vyslovit (podepsat) tzv. informovaný souhlas (jaká léčba či zákrok ho čeká, plné srozumění s možnými důsledky či komplikacemi a následky atd.), vyjma případů akutního ohrožení.
  • Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují.
  • Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas je podmínkou k zahájení takové procedury, ze které může pacient kdykoliv, a to i bez uvedení důvodu, odstoupit. Vždy musí být poučen o případných zdravotních následcích takového rozhodnutí.
  • Za osoby mladší 18 let nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům mají právo na tyto informace jejich zákonní zástupci.
  • Pacient má právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě a v jiných zápisech, které se vztahují k jeho zdravotnímu stavu.
  • Zaměstnavatel nemá právo na žádné informace o diagnóze ani nemoci zaměstnance a to v souladu se zákonem č. 20/1966 Sb. Má právo pouze na informaci, zda jeho zaměstnanec je nebo není schopen výkonu práce. K přístupu zaměstnavatele k informacím tohoto charakteru je třeba písemný souhlas závodnímu lékaři k jejich předání. Závodní lékař má ovšem právo nahlížet do dokumentace pacienta (zaměstnance).

Právo na zdravotnickou dokumentaci

  • Pacient má právo v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o jeho osobě nebo do jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu, včetně pořízení výpisů, opisů nebo kopií dokumentů.
  • Pacient může určit osobu, která může být informována o jeho zdravotním stavu, případně vyslovit zákaz podávání těchto informací jakékoliv osobě, a to jak při přijetí k poskytování zdravotní péče, tak také kdykoliv po přijetí. Pacient může určení osoby a jejích pravomocí nebo vyslovení zákazu rovněž kdykoliv odvolat. Jde-li o pacienta, který nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav určit osoby, které mohou být o jeho zdravotním stavu informovány, mají právo na aktuální informace o jeho zdravotním stavu osoby blízké.
  • K dokumentaci budou mít přístup také příbuzní pacienta po jeho smrti, pokud to nemocný předem výslovně nezakáže. Platí to i pro informace o příčinách úmrtí a výsledku pitvy.
  • Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby, jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování.