Diabetes mellitus

Diabetes mellitus je onemocněním, které během posledních let získalo rozměr civilizační choroby srovnatelný s pandemií. O diabetu bychom mohli napsat mnoho stran, soustředíme se proto pouze na jeho souvislost s rozvojem postižení ledvin. Diabetes totiž souvisí nejen s poškozením ledvinných glomerulů a tubulů, ale i s vaskulárními komplikacemi, které se nevyhýbají ani glomerulárním kapilárám.

Diabetická nefropatie je dnes hlavní příčinou selhání ledvin u pacientů v dialyzačním programu. V současné době jí totiž trpí 40 % všech dialyzovaných pacientů. Postižení ledvin je však jen jedním z řady komplikací, které zvýšená hladina cukru způsobuje – vede však nejen k poškozování a jizvení ledvin, ale v úvodu nemoci také zvyšuje průtok krve ledvinou a krevní tlak v glomerulu.

Při diabetické nefropatii se ztlušťuje bazální membrána glomerulů a tubulů a glomeruly se zvětšují. Změny glomerulů doprovází i změny vmezeřené pojivové tkáně ledviny (intersticia). Z vaskulárních změn dochází ke skleróze arteriol ledvinných klubíček, ale i vzniku lézí v oblasti přívodu krve do klubíčka (hilus). Tyto změny jsou umocňovány hypertenzí a s ní často související aterosklerózou.

Rozvoj diabetické nefropatie většinou trvá mnoho let. Diabetici mohou zpomalit poškození ledvin především pomocí přísné kontroly glykemie, dietou se středním příjmem bílkovin, fyzickou aktivitou a užíváním léků. Krevní tlak se doporučuje udržovat pokud možno pod úrovní 120/80.

Léky ze skupiny inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE inhibitory) nebo blokátorů receptoru pro angiotenzin prokazatelně zmenšují poškozování ledvin u pacientů s diabetem, hypertenzí a řadou dalších onemocnění ledvin.