Dialyzační střediska B. Braun
Reportáž ze Slovenska: Pacientská akademie léčí tělo i duši
Zařazení do dialyzačního programu znamená velký životní zlom nejen pro samotného pacienta, ale i pro celou rodinu. S onemocněním a následně s dialyzační léčbou přichází mnoho změn v oblasti každodenního života. Týká se to hlavně změn životosprávy a možnosti ohrožení života při nedodržování léčebných postupů. Edukace pacienta v probíhá hlavně během samotné léčby na dialyzačním pracovišti. Pacienti mají tendence se méně zaměřovat na vnímání doporučení a obsahu edukace. Tento problém identifikovalo také dialyzační středisko B. Braun Avitum v Bratislavě - Vrakuni, které přišlo s návrhem zorganizovat Pacientskou akademii, na které by mohla být přítomná i rodina pacienta. Hlavním tématem těchto Akademií je pomoci pacientovi a jeho rodině pochopit, co od nich dialyzační personál vyžaduje a co takového pacienta ohrožuje na životě.
Jak taková Pacientská akademie probíhá? A jak její přínos hodnotí samotní pacienti? Přinášíme vám unikátní pohled, kdy se letošní Pacientské Akademie zúčastnila naše reportérka, která společně s pacienty absolvovala celý program. „Kdyby u nás na dialýze nebyl tak skvělý přístup, už bych tady možná nebyl,” tahle věta od bodrého chlapíka mi při příchodu na Pacientskou akademii pro dialyzované pacienty vyrazila v Bratislavě dech. Čekala jsem nesmělé pacienty, kteří přijdou proto, že musejí. Místo toho jsem vkročila do sálu s lidmi plnými energie.
Reportáž z Pacientské akademie pro dialyzované pacienty na Slovensku
Pacienti, příbuzní a potlesk
Je půl jedné odpoledne a do velké prosvětlené společenské místnosti budovy dialyzačního střediska B. Braun Avitum a Aesculap Akademie v Bratislavě začínají přicházet první účastníci druhého ročníku Pacientské akademie. Většinou jsou to starší lidé, přibližně šedesátníci. Jak jsem se dozvěděla od personálu dialyzačního střediska B. Braun, jedná se o pacienty nejen bratislavského dialyzačního střediska, ale i pacienty s nemocnými ledvinami z okolí. Někteří jsou tu už podruhé, pro jiné z řad nových pacientů, je to se seminářem první zkušenost. Vidím i docela hodně mladších tváří.
Zdravotní sestra Jana Francúzová (na fotografii), kterou tu neoslovují jinak než Janka a která tu dnes bude také přednášet, mi ale vysvětluje, že mladší lidé jsou většinou příbuzní pacientů. „Informovaný pacient je základ, je přímou součástí léčebného procesu a měl by se napřímo podílet na léčbě,” říká zdravotní sestra a jedna z iniciátorek Pacientské akademie v dialyzačním středisku B. Braun Avitum v Bratislavě Jana Francúzová.
Téměř každého pacienta doprovází alespoň jeden člen rodiny. Přednáškový sál je připraven pro zhruba 45 až 50 lidí. Volných zbývá jen pár židlí. Seminář začíná, přednáší jak zdravotní sestra Janka, tak primářka z místní dialýzy Eva Hirnerová (na fotografii). Atmosféra je moc fajn, lidé se ptají a mezi každým přednášejícím zazní potlesk. Skoro jak na koncertě.
„Pacientskou akademii pro dialyzované pacienty pořádáme už druhým rokem. Jedná se o přednášky pro pacienty dialyzované v bratislavském středisku B. Braun ve Vrakuni a okolí. Akademie vysvětluje zdravotní rizika, prevenci, vštěpuje správné stravovací návyky a radí, o jaké sociální výhody lze požádat,” říká primářka Eva Hirnerová. Zajímavé je, že po loňském prvním ročníku si sami pacienti o pokračování řekli. Zdravotníci ale byli moc rádi. Pacienti ví, co se s nimi děje, co jim hrozí, získají doporučení, návody… Vlastně dostanou takový informační balíček “jak na to”, který zdravotníkům při péči na dialýze obrovsky usnadní práci a péče je ve výsledku kvalitnější.
“Léčí doktor, pacient poslouchá” už dávno neplatí
Personál dialyzačního střediska Vrakuňa bere vzdělávání pacientů velmi vážně. Není to jen doplněk léčby. Je to nedílná součást. „Při běžných kontrolách dialyzovaných pacientů nebo při samotných dialýzách není na příliš podrobné konzultace takový prostor, jaký bychom si představovali my z personálu a mnohdy i pacienti samotní. Proto jsme hledali prostor, jak to napravit,” popisuje první motivaci k uspořádání akademie primářka Eva Hirnerová. Jak jsem se na akademii dozvěděla, dnes už dávno neplatí kdysi zažité, že léčí doktor a pacient jen poslouchá pokyny. Dnes chtějí zdravotníci pacienta do procesu zapojit co možná nejvíce. Ve Vrakuni se pacienti díky Akademii dozví o své nemoci podrobnosti, zjistí, co mohou a co ne, jak si poradit při potížích, jaké jsou varovné signály, na co si dát pozor a podobně. A to je také jeden z důvodů, proč jsou zde i členové rodin.
Přes svůj název nemá akce vůbec akademický ráz. Je to spíš neformální setkání. Někteří pacienti se znají, před začátkem si povídají a konverzují i s přednášejícími. Vlastně to na mě působí jako taková široká rodina a Janka mi pocit potvrzuje. „Je to tak, jsme jedna velká rodina a vlastně to je logické. S pacienty trávíme týdně třeba i 15 hodin, takže velmi často řešíme i věci, které s medicínou vůbec nesouvisí,” říká mi Janka a rychle se omlouvá, protože akademie začíná.
Cévy, cévy a zase cévy
Okolo 13. hodiny začínáme. První přednáškový blok paní primářky účastníkům přibližuje největší rizika pro dialyzované pacienty, kterými jsou především srdeční a cévní onemocnění, poškození cévní stěny, ateroskleróza, nedokrvení mozku, ischemie, angina pectoris, náhlá cévní mozková příhoda (mrtvice) nebo srdeční infarkt. Za podpory obrazové prezentace jsme se všichni dozvěděli, jaké jsou příznaky mozkové příhody i srdečního infarktu, co k příhodám vede, jak jim v rámci možností předcházet. Informačně náročnější, ale zajímavé. Paní primářka má prezentaci připravenou citlivě vzhledem k laickému publiku.
Když pacienti znají rizika a jak jim účelně čelit, sami se více snaží léčebný proces podpořit. „Ale nelakujme si to příliš na růžovo, člověka takový seminář nabije, ale jak dlouho to vydrží? Pak je to samozřejmě o vůli a disciplíně každého pacienta, zda a v jaké míře doporučení následuje. Na druhou stranu nutno říct, že samozřejmě nějakých zásadních pochybení a opomínání si nedovolí žádný pacient, mohl by se snadno potýkat s životně nebezpečnými komplikacemi,” vysvětluje paní primářka.
Po kraťoučké pauze následuje druhá přednáška věnovaná upozornění na rizikové chování způsobující komplikace u dialyzovaných pacientů. Asi nikoho nepřekvapí, že na přetřes přišlo samozřejmě kouření a špatná strava. Pokud pacientům fyzická kondice dovolí, paní primářka doporučuje, stejně jako je tomu u zdravého člověka, udržovat se fit ve smyslu relaxačního pohybu a vyhýbání se velké nadváze. Dialyzovaní pacienti si musí dát pozor i na podváhu, vysoký/nízký krevní tlak a cukrovku, resp. diabetickou nefropatii. Diabetická nefropatie je vlastně jedna z nejčastějších příčin zařazení pacienta na chronickou dialyzační léčbu, hned v závěsu je poškození ledvin v důsledku vysokého krevního tlaku. Diabetici tvoří 30-40 % všech pacientů na dialýze.
Bílkoviny jako základ stravy
Pyramida naruby. Po bloku informací o cévách přichází na řadu strava. A je to opravdu naruby. Od Janky Francúzové se dozvídám, že zelenina, ovoce, mléčné výrobky apod., zkrátka vesměs vše, co by zdravý člověk měl jít co nejvíc, dialyzovaní mohou ve velmi omezené míře. Jde hlavně o obsah draslíku a fosforu. Oba prvky se velmi problematicky oddialyzovávají. Porovnání složení jídelníčku vyvolalo mírný šum napříč místností. Základem jídelníčku u zdravého člověka by mělo být ovoce a zelenina naopak u dialyzovaného jsou základem bílkoviny.
Objevte tipy a články o zdravém životním stylu dialyzovaných.
Podobně je tomu u tepelné přípravy jídel, zdravý člověk by měl dávat přednost takovým způsobům, kdy v potravinách zůstává co nejvíce živin a vitamínů např. dušení v páře. Naopak dialyzovaní musejí potraviny upravovat tak, aby například pro ně nežádoucí prvky - zmiňovaný draslík a fosfor, z potravin co nejvíce odstranili - vařením, luhováním potravin a jejich následným zpracováním. Hledáte-li inspiraci, vyzkoušejte naše recepty, které pro potřeby specifické ledvinové diety kontrolují nutriční specialistky.
Pacienti dostávají informační materiály s nutričními a vitamínovými hodnotami potravin, přehledy doporučených a rizikových potravin a spoustu dalších doporučení. Na úplný závěr přednášek sestra Francúzová hovořila také o sociálních a jiných výhodách, na které mají dialyzovaní nárok. Záběr přednáškového bloku Pacientské akademie je opravdu celkový.
Mária & Igor
Po skončení přednášek jsme oslovila dva pacienty, které jsem si v průběhu tak trochu “vyhlédla”. Neuhnuli očima, opětovali úsměv, což mi dodalo trochu té drzosti “povrtat” se jim v životě. Příběh paní Márie (na fotografii) je v podstatě velmi prostý a o to více alarmující. Spouštěčem potíží u ní byla kombinace dnes tak běžných faktorů – stresové a náročné zaměstnání, špatná strava a mnoho soli. Teď Mária dochází na dialýzu 3x v týdnu na 4 hodiny už téměř 3 roky. „Situaci jsem musela vzít tak, jak je, léčbu potřebuji. Navíc jsem se dostala do skvělé péče zdejšího dialyzačního střediska, kde mohu vždy se sestrami i paní primářkou vždycky počítat, jsou velmi ochotné a přátelské.”
Od nátury je Mária zvídavá. Jakmile se o nemoci dověděla, začala si sama vyhledávat informace. To byl také jeden z důvodů, které ji přivedly na Pacientskou akademii už loni. „Více lidí, více zkušeností. Tahle setkání mi rozšiřují obzory. Je to také velká psychická podpora. Uklidňuje mě, že v tom nejsem sama. Ptáme se, vzájemně se vyslechneme, mnohdy i poradíme. Ono při samotných dialýzách máme takříkajíc každý co dělat sám se sebou, tam se toho mnoho nenamluví,” oceňuje setkání Mária.
Igor dochází na dialýzu jeden rok také 3x týdně na 4 hodiny. U něho lékaři potíže poprvé zjistili, když prodělával Covid. Dalšími testy se potvrdilo chronické onemocnění ledvin a z nefrologické ambulance se Igor dostal na pravidelnou dialýzu. Bydlí nedaleko střediska a pokud počasí dovolí a naštěstí dosavadní fyzická kondice je tomu nakloněna, jezdí na dialýzy na kole. Stejně jako paní Mária přistupuje k nemoci se střízlivým pragmatismem.
„Je třeba se tomu nepoddat. Prostě je tu problém a je třeba ho řešit. Pomáhá mi i zdejší výborný personální kolektiv, vždy ochotné pomoct a poradit, není tu ponurá atmosféra, je to fajn,” říká s úsměvem Igor.
Překvapení na závěr
Jestli si myslíte, že zhasnutím projektoru akademie skončila, jste na velkém omylu. Na závěr se všichni pustili do občerstvení, které respektovalo všechna dietetická doporučení a na narychlo postavenou stage se s mikrofonem objevila na Slovensku známou zpěvačku a muzikálovou herečka Gizela Oňová.
Písničky, ke kterým se zpěvem docela solidně přidali i pacienti, odpovídaly jejich věku a všichni je evidentně znali. „Akademii bereme také jako společenské setkání a naši pacienti jsou rádi, že mohou po přednáškách chvíli zůstat a popovídat si,” uzavírá paní primářka a já odjíždím s pocitem, že rodina dialyzovaných pacientů a jejich zdravotníků má opravdu široké srdce.
