Glomerulopatie
Glomerulopatie tvoří největší část chorob v nefrologii a jsou také jednou z nejčastějších příčin chronické ledvinné nedostatečnosti či ledvinného selhání. Jde o stav charakterizovaný nehnisavými zánětlivými změnami membrány glomerulů (filtračních tělísek), v nichž dochází k filtraci krve a vzniku primární moči.
Onemocnění glomerulů ledvin může mít na svědomí mnoho faktorů. Nejčastěji jde o poškození imunopatologického charakteru, významnými činiteli jsou ale i vrozené nemoci (Alportův syndrom), metabolická onemocnění (diabetes) či vaskulární změny (hypertenze).
Vzhledem ke komplikovanému členění glomerulopatií se zde opřeme o základní členění, na kterém se shoduje většina lékařů:
- glomerulopatie imunopatologicky podmíněné (tzv. glomerulonefritidy)
- neimunitně podmíněné glomerulopatie
Imunopatologicky podmíněné procesy
se podílejí na většině glomerulárních onemocnění. Možným
imunologicky podmíněným postižením glomerulů je poškození vytvářením depozit
imunitních komplexů (imunokomplexů antigen+protilátka) ať už přímo
v místě poškození nebo docestovaných z periferní cirkulace (v takovém
případě je antigenem virus či bakterie). Jedná se tedy o akutní
postinfekční glomerulonefritidy (viz níže).
V případě prvém se antigen nachází v místě, kde se imunokomplexy
tvoří (tedy přímo v glomerulu). Takový
antigen je normální složkou glomerulu a
imunitní systém pak patologicky reaguje proti vlastním buňkám/strukturám
těla (autoimunitní onemocnění). S tímto jevem se setkáváme například
u systémového lupusu
erytematodes, Goodpasterova syndromu (viz níže), ANCA-pozitivní
glomerulonefritidy (lze zařadit i do vaskulitid,
více ve stejnojmenném oddílu) nebo membranózní glomerulonefritidy (viz
níže) či IgA
nefropatie.
Akutní postinfekční glomerulonefritidy / Parainfekční glomerulopatie I Glomerulopatie se někdy vyvine rychle v souvislosti s infekcí jiných částí těla. Akutní post-streptokoková glomerulonefritida se může objevit po angíně nebo vzácněji po impetigu – kožním infekčním onemocnění. Bakterie streptokoka nepostihuje ledviny přímo, ale infekce může stimulovat imunitní systém k nadprodukci protilátek. Protilátky kolující v krvi se usazují v glomerulech a vedou k jejich poškození.
Akutní post-streptokoková glomerulonefritida se projevuje
náhlým objevením otoků, zmenšeným objemem moči – oligurií,
přítomností krve v moči – hematurií. Testy pak odhalí přítomnost
velkého množství bílkovin v moči. Nárůst močoviny a kreatininu v krvi
svědčí pro poškození filtračních schopností ledvin. Často je stav
komplikován vysokým krevním tlakem, který dále poškozuje ledviny.
Akutní post-streptokoková glomerulonefritida je nejčastější v dětském
věku mezi 3 až 7 lety, ale objevit se může v kterémkoliv věku. Je
častější u chlapců. Většinou nemoc trvá krátkou dobu a ledviny se
obvykle po této nemoci uzdraví. Avšak v některých případech poškození
ledvin může již zůstat nezvratné a stav pak vyžaduje náhradu funkce
ledvin dialýzou nebo transplantací.
Bakteriální endokarditida – infekce vnitřní tkáně srdce je rovněž často spojena s chronickou glomerulopatií. Mechanismus, jakým jsou ledviny přesně postihovány, není úplně znám. Hlavním léčebným opatřením je léčba základního onemocnění – srdeční infekce. Poškození může vést až k chronickému selhání ledvin. HIV, virus, který způsobuje AIDS, rovněž může způsobit glomerulopatii. 5 až 10 % s HIV infekcí dospějí do selhání ledvin často dokonce dříve, než se projeví AIDS v plné síle. Glomerulopatie spojená s HIV se nejdříve projeví jako těžká proteinurie a rychle progreduje (během 1 roku) k selhání ledvin. Léčebně se toto postižení jen velmi špatně a omezeně dá ovlivnit. Běžné postupy s použitím imunosupresivní terapie u těchto pacientů jsou vzhledem na přítomnost chronické virové infekce nebezpečné.
Goodpastureův syndrom je způsoben protilátkami, které se vážou na buňky v ledvinách a plících. Častým prvním příznakem je vykašlávání krve. Zatímco poškození plic je většinou povrchní, poškození ledvin bývá rychle probíhající a trvalé. Postihuje spíše mladé muže, ale nevyhýbá se ani ženám, dětem nebo i starším dospělým. Terapie zahrnuje imunosupresivní léčbu k potlačení tvorby autoprotilátek a plasmaferézu – očišťovací metodou, při níž jsou protilátky odstraňovány z krve.
Membranózní glomerulopatie je po diabetické nefropatii
druhou nejčastější příčinou nefrotického syndromu u dospělých.
K potvrzení diagnózy membranózní nefropatie je nutné bioptické
vyšetření ledviny. Nález ve vzorku prokazuje usazeniny bílkovin imunitního
systému v membráně glomerulů. U 3/4
případů se opět jedná o tzv. idiopatickou membranózní glomerulopatii,
při níž není příčina onemocnění zřejmá. U zbývající 1/4
případů je nemoc projevem systémového onemocnění, jako systémový lupus
erytematodes, infekční hepatitis B nebo C a některé druhy rakoviny. Rovněž
užívání některých léků jako penicilamin, zlato nebo captopril může
být spojeno s membranózní nefropatií.
Menší část pacientů (20–40 %) po delší době nemoci – většinou po
desetiletích – dospěje do stadia selhání ledvin. U většiny pacientů
nemoc trvá léta bez změny funkce ledvin. U části asi 20 % dojde dokonce
ke spontánnímu vymizení nemoci. Proto jsou i názory na to, jak agresivně
nemoc léčit, různé. Léky ze skupiny ACE inhibitorů a blokátorů AT
receptoru jsou používány ke snížení proteinurie. Další léky jsou užívány ke
kontrole krevního tlaku a k odstraňování otoků. Jen u části nemocných
má význam použití kortikoidů. Další imunosupresivní terapie se zkouší
u pacientů s progresivní formou nemoci.
Neimunitně podmíněné glomerulonefritidy a poškození
Jsou způsobeny nejčastěji hemodynamickými faktory (kvalita a viskozita krve, rychlost proudění krve, krevní tlak atd. a akcelerace aterosklerózy). Kapiláry v glomerulech se snaží tyto jevy kompenzovat, hypertrofují (zvětšují se) nebo časem pod přetížením kolabují až sklerotizují (uzavírají se tzv. hyalinními insudáty – materiál zužující cévní lumen). Nefunkční glomeruly tak způsobí o to větší vytížení glomerulů funkčních a celý proces se umocňuje. Tato problematika úzce souvisí s glomerulosklerózou, které je věnovaný samostatný oddíl.
- Zdravé ledviny
- Nemoci
- Akutní ledvinné selhání
- Chronické ledvinné selhání
- Glomerulopatie
- Glomeruloskleróza
- IgA nefropatie (Bergerova choroba)
- Bakteriální záněty (infekce ledvin) a nefrolithiaza
- Polycystická choroba ledvin
- Tumory ledvin
- Alportův syndrom (hereditární nefritida)
- Vysoký krevní tlak a arterioskleróza
- Vaskulitidy
- Diabetes mellitus
- Systémový lupus erytematoides (SLE)
- Traumata, šoková ledvina
- Příznaky onemocnění ledvin
- Prevence nemoci ledvin a zhoršení onemocnění
- Slovníček