Komplikace transplantace

Transplantace bohužel neznamená automaticky vyléčení. Vždy totiž existuje riziko, že tělo odmítne novou ledvinu bez ohledu na předpoklady imunologického vyšetření. Pravděpodobnost přijetí nové ledviny ovlivňuje řada faktorů včetně věku a celkového zdravotního stavu.

Statisticky až 80 procent kadaverózních ledvin stále pracuje i po roce od transplantace. Ledvina od příbuzného dárce pak pracuje většinou lépe než ledvina od dárce zemřelého. Důvodem je větší počet shod a lepší stav transplantované ledviny s vyloučením časové prodlevy mezi odběrem ledviny od dárce a voperováním ledviny příjemci. Tato prodleva se u ledvin od zemřelých dárců pohybuje kolem 20 hodin.

Po transplantaci je nutné, aby pacient užíval léky, které pomáhají zabránit odmítnutí transplantované ledviny organismem, takzvaná imunosupresiva, a to každý den po celou dobu funkce transplantované ledviny.

I přes tuto léčbu však dojde u části transplantací k pozvolnému úbytku funkce ledviny. V tom případě se část pacientů opět vrací k některé z forem dialýzy. Provádějí se ale i opakované transplantace a u řady pacientů byla provedena již druhá nebo třetí transplantace ledviny.

Ačkoliv je léčba imunosupresivy nezbytná, má i své vedlejší účinky. Imunosupresiva obecně oslabují imunitní systém a tím zvyšují riziko infekcí. Některé léky mohou i mírně změnit vzhled pacienta – typický je plnější obličej, přibírání na váze, akné nebo mastné vlasy, nicméně ne všichni transplantovaní pacienti se s těmito obtížemi setkávají.

Dávky imunosupresiv se také postupně snižují a případné vedlejší účinky jsou tím pádem méně výrazné. Některé léky mohou v určitých případech způsobit i vážnější komplikace, například šedý zákal, překyselení žaludku nebo onemocnění kyčelního kloubu. Vzácně mohou při dlouhodobém užívání poškodit ledvinu nebo játra.