Vyšetření

Pro nefrologického pacienta jsou různá lékařská vyšetření a kontroly poměrně častou událostí. Jejich frekvence závisí na typu onemocnění, stavu ledvin, ale i zvoleném způsobu náhrady funkce ledvin. Základem je vždy interní vyšetření ledvin včetně vyšetření krve, moči, většinou doprovázené i ultrazvukem ledvin.

Už samotné vyšetření krve přináší řadu důležitých informací: krevní obraz, biochemické ukazatele (sodík, draslík, chloridy, vápník, fosfor, hořčík, hodnoty močoviny, kreatinin, koncentrace jaterních enzymů, cholesterol a tuky v krvi, glykemie) a řadu dalších.

Moč se odebírá buď jednorázově jako ranní moč (určuje se hustota, kyselost, přítomnost bílkoviny, cukru, ketolátek, urobilinogenu, krvinek a baktérií) nebo po dobu 24 hodin, kdy jde o celkové množství moči jako takové a zastoupení bílkovin a kreatininu pro určení ledvinné funkce. Pokud to shledá za vhodné, může lékař pacientovi doporučit i další důležitá vyšetření: CT či rentgen ledvin a močových cest, scintigrafii, serologii, imunologii, cytoskopii pro zhodnocení močových cest a případný malý zásah a v neposlední řadě biopsii ledvin.

Kromě toho se lékař pacienta vždy ptá na všechny důležité informace a s ohledem na ně pak posoudí výsledky vyšetření. Pravidelné kontroly probíhají podobně, jejich hlavním cílem je sledování a posouzení aktuálního stavu pacienta.

Biopsie ledvin

Biopsie ledviny je výkon, který umožňuje získat malý vzorek tkáně ledviny k vyšetření pod mikroskopem. Provádí se v situaci, kdy ostatní vyšetřovací metody neumožňují bezpečně určit typ onemocnění – nejčastěji při podezření na různé typy zánětů ve vlastních ledvinách. Podle výsledku biopsie se obvykle určuje léčitelnost onemocnění vhodnými léky.

Pro provádění biopsie jsou obvykle vyhrazeny v nemocnicích speciální místnosti, tzv. bioptické sály, které dovolují pracovat za obzvláště přísných hygienických podmínek. Každá biopsie začíná zaměřením ledviny pomocí ultrazvuku. Po zaměření je kůže nad bioptovaným orgánem očištěna dezinfekčním roztokem a znecitlivěna aplikací lokálního anestetika. Poté je bioptická jehla za stálé kontroly ultrazvukem zavedena do blízkosti ledviny. Vlastní vpich do ledviny s odebráním vzorku pak trvá jen několik vteřin. V některých případech je třeba odebrat více vzorků pro různé typy mikroskopického vyšetření. Průměrný vzorek odebrané tkáně obsahuje asi 10 glomerulů, což je množství, které při průměrném obsahu 1 000 000 glomerulů v jedné ledvině nemá žádný vliv na její filtrační schopnost.

Po biopsii je nutné zachovat po dobu 24 hodin klid na lůžku, v prvních hodinách se zatížením místa vpichu (v případě ledvin na zádech). Každý pacient by měl před biopsií přesně vědět, proč ji podstupuje a jaký výsledek od ní může očekávat. Povinnost ho o této skutečnosti informovat má vždy ošetřující lékař.

Komplikace biopsie

Přestože jsou biopsie prováděny se snahou o maximální bezpečnost, mohou se vyskytnout i některé komplikace. Nejčastěji dochází k poranění drobné cévy v ledvině, které se projeví červeným zabarvením moči. Tato komplikace se vyskytuje asi u 10 % biopsií a vyžaduje prodloužit klid na lůžku po biopsii do doby, než krvácení samo ustane. Jen zcela výjimečně je nutné nahradit krevní ztrátu transfúzí.

Jinou komplikací je odebrání vzorku, ze kterého není možné určit typ onemocnění. Tehdy mluvíme o nereprezentativní biopsii, kdy vzorek není typický pro celou ledvinu nebo typ onemocnění. V takovém případě je obvykle nutné biopsii zopakovat.