Kdo dostane orgán?

Představte si, že existuje 12 pacientů, kteří potřebují nové ledviny, avšak k dispozici je pouze šest orgánů. Jakým způsobem byste je rozdělili? Nový výzkum provedený sociálními psychology ve Spojených státech naznačuje, že vaše odpověď bude záviset na tom, jak vám budou jednotliví pacienti prezentováni.

Jednotlivci versus skupiny

V první studii výzkumníci polovině účastníků předložili dvě skupiny fiktivních pacientů, každou po šesti osobách. Každý pacient měl svou fotku a jméno, ale jedna skupina pacientů byla souhrnně označena tak, že má malou šanci na úspěch transplantace, zatímco druhá měla mít dobrou šanci. Také druhá polovina účastníků se rozhodovala mezi dvěma skupinami šesti fiktivních pacientů, u každého z nich však byla kromě fotky a jména uvedena také individuální prognóza. Téměř dvě třetiny (65 %) respondentů, kteří obdrželi informace o individuální prognóze pacienta, zvolilo nejefektivnější možnost – přidělili ledviny lidem, kteří měli největší pravděpodobnost prospěchu z nového orgánu. Podobně uvážlivou volbu však učinila pouze méně než polovina osob (46 %), které měly k dispozici pouze celkovou charakteristiku skupiny pacientů.

Mnoho informací snížilo efektivitu rozhodování

Ve druhé a třetí studii se rozhodovalo buď o fiktivních pacientech rozdělených do dvou skupin, nebo do jediného souboru 12 pacientů. Účastníci studie byli méně efektivní při přidělování orgánů pacientům rozděleným do dvou skupin než 12 jednotlivcům s individuální prognózou. Ve druhé studii polovina účastníků věděla o pacientech kromě prognózy také další osobní informace (jména, fotky, věk) a druhá polovina pouze prognózu. Ve třetí studii měli účastníci možnost vysvětlit své důvody pro rozdělení orgánů. Kdykoliv se ve studii objevily skupiny pacientů, většina účastníků chtěla rozdělit ledviny do obou skupin. Čím více informací (mimo prognózu) o pacientovi bylo k dispozici, tím méně efektivní byli účastníci studie při přidělování orgánů.

Omezené zdroje nerozdělujeme logicky

Respondenti byli často ve svých rozhodnutích ovlivněni jinými informacemi než prognózou pacientů, zejména věkem. Pokud byli potenciální příjemci ve skupinách, účastníci měli tendenci přidělovat orgány napříč skupinami a ignorovat informace o budoucích šancích pacientů. Výsledky tak naznačují, že lidé mají silný sklon k rovnosti, pokud jde o omezené zdroje, a to i v případě, že rovnost v konečném důsledku nevede k nejlogičtějšímu či nejefektivnějšímu rozhodnutí. Výsledky podobných studií umožňují pochopit rozhodovací procesy v důležitých situacích a lépe nastavit pravidla pro práci v podobných podmínkách.

Zdroj: www.eurekalert.org/pub_releases/2015-09/ru-wga090215.php