Vážení pacienta před dialýzou a po dialýze je zcela zásadní pro řízení správné dialýzy. Minimální váhové přírůstky mezi dialýzami, a tedy méně důležité sledování bývá výjimečně u pacientů, kteří mají ještě výraznou zbytkovou diurézu v začátcích dialyzační léčby. U všech ostatních pacientů po několika dialýzách bez vážení bude váha s velkou pravděpodobností někde mimo suchou váhu, většinou směrem nahoru – jak píšete – i klidně + 8 kg. Pacienti bez dolních končetin nebo takoví, kteří nejsou schopni se postavit na váhu tvoří významný podíl dialyzovaných pacientů. Proto dialyzační střediska s tímto zcela samozřejmě počítají a řeší následovně: 1. Používají váhy, které umožňují zvážení pacienta i s invalidním vozíkem, váha vozíku se jednoduše odečte 2. Používají postele nebo ještě lépe dialyzační křesla opatřená váhou. Váha je před uložením pacienta vynulována, po uložení pacienta na křeslo/lůžko je váha zobrazena a ukazuje se v průběhu celé dialýzy. Takové váhy jsou dnes rovněž zcela standardním vybavením dialyzačního střediska vždy v přiměřeném počtu. Může se tedy výjimečně stát, že některou dialýzu pacient není zvážen a ultrafiltrace je nastavena odhadem, kdy sestřičky znají běžné váhové přírůstky pacienta, ale rozhodně by se nemělo jednat o běžnou praxi. Za velké váhové přírůstky mezi jednotlivými dialýzami může především přijatý objem vody, samotné jídlo má menší vliv, důležité je vysazení soli. Nepřiměřené omezovaní jídla může vést k podvýživě, která ohrožuje pacienta možná více než nějaké kilo navíc. Pokud jsou opravdu váhové přírůstky velké, sestřičky s pacientem nebo rodinou rády proberou jídelníček a zaměří se na problematické části. Samozřejmě podmínkou je zájem pacienta o spolupráci. Zapojení ošetřujícího člena rodiny tento proces může pozitivně ovlivnit. Pokud lze dosáhnout suchou váhu na rekreační dialýze, musí být dosažena i na mateřské dialýze. Dialyzačních středisek v České republice není nikterak málo, hustota sítě dialyzačních středisek patří k jedněm z nejhustších na světě. Přesto mohou být regiony, kde není příliš na výběr. Závratě po dialýze a nízký krevní tlak mohou mít více příčin. Jednou z nich může být skutečně příliš nízká podialyzační váha. Další příčinou mohou být léky užívané na hypertenzi, které jsou užívány bez redukce dávky nebo bez vysazení, když je tlak nízký. Mohou je však způsobovat i jiné příčiny: srdeční vada, srdeční selhávání, poruchy srdečního rytmu, poruchy prokrvení mozku, diabetická neuropatie a řada dalších. Pacient sice má možnost volby zdravotnického zařízení, problém je, že zdravotní pojišťovna hradí dopravu do nejbližšího zdravotnického zařízení, které je schopno poskytovat potřebnou péči. Blízkost střediska je jistě výhodou a mělo by být otázkou prestiže každého dialyzačního střediska uzpůsobit dialyzační léčbu tak, aby vyhovovala všem jeho „spádovým“ pacientů a aby ji pacient snášel co nejlépe. Mám obavy, že bez váhy to ve 21. století opravdu nejde. Nedostatečná vybavenost dialyzačního střediska může být způsobena podfinancováním střediska v rámci nemocnice, v níž dialyzační středisko soupeří o zdroje s ostatními odděleními. Podpora personálu dialyzačního střediska v jeho oprávněných požadavcích na adekvátní vybavení střediska například dopisem pacientů a rodinných příslušníku vedení příslušné nemocnice může být impulsem k otevření komunikace mezi klienty a personálem střediska. Doporučuji konkrétní problémy probrat s vedoucí lékařkou/lékařem dialyzačního střediska. Dialyzační léčba svými omezeními zasahuje do života nejen pacienta, ale i příbuzných. Proto rozšíření komunikace mezi dialyzačním střediskem a pacientem o blízké příbuzné je u dlouhodobě léčených velkým přínosem a věřím, že ji na dialyzačním středisku uvítají. Pokud přesto narazíte na nepochopení, zkuste se před stěhováním poptat na nejbližším dalším dialyzačním středisku.