Zkušenosti pacientů
Příběh Milana Konvaliny: Láska k umění trvá celý život
Nadšený řezbář, malíř a ilustrátor, který své umělecké výtvory také vystavuje. Poznejte pana Konvalinu, který je zároveň pacientem dialyzačního střediska ve Vyškově. Podívejte se s námi na jeho poslední vernisáž nazvanou Kouzelný svět barev a dřeva, kterou v březnu slavnostně zahájil v Muzeu Vyškov. Srdečné pozvání na uměleckou akci přijaly i zdravotní sestry ze střediska.
Narodil jsem se v listopadu roku 1934. Mládí jsem prožil na venkově v obci Bylany ve Východočeském kraji. Válečné období 1941–1945 jsem vzhledem k postoji mých rodičů (členové ilegální organizace) musel značně omezit na dny dětských her a radovánek. Přes všechna opatření v naší rodině došlo v roce 1943 ke zradě v organizaci a k zatčení všech členů, včetně mých rodičů, kteří byli pražským gestapem odsouzeni k smrti. Otec byl popraven a matka poslána do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Já a moje sestra jsme měli skončit v Terezíně. Osvobodil nás starosta obce úplatkem gestapu.
Po ukončení základní školy jsem vystudoval Vojenské gymnázium v Moravské Třebové. Po maturitě jsem byl vzhledem ke svým sportovním úspěchům převelen do pražského klubu ATK pod vedením Emila Zátopka. Celá anabáze účinkování však byla ukončena nástupem generála Krupičky do funkce ministra národní obrany, který nařídil, že všichni vojenští maturanti musí nastoupit do vojenských učilišť.
Já jsem byl určen do tankového učiliště ve Vyškově. Právě ve Vyškově jsem jako velitel obdržel jednotku, ve které mělo několik podřízených blízko ke kulturní sféře. V té době byla vyhlášena soutěž o nejlepší ubytovací prostor. Společně jsme zpracovali návrh na úpravu našeho prostoru, tady začala má výtvarná tvorba, která v rámci soutěže měla takový úspěch, že k nám jezdilo mnoho vojenských delegací, aby zhlédly naši eleganci v ubytování vojáků základní vojenské služby.
Kořeny inspirace a umění
Má tvorba se dřevem začala při jedné dovolené v Krkonoších v rekreačním středisku, kde nás rekreanty doprovázel při vycházkách referent, který sbíral samorosty, a ty doma upravoval. Právě on mi ukázal celý proces zpracování dřeva. A já se práci se dřevem začal také věnovat. První výstavu obrazů, dřevěných plastik a samorostů jsem pořádal pro posádku ve Vyškově. V roce 1972 jsem si podal přihlášku na Střední školu uměleckou v Brně, otevírali dálkové studium v oboru agitace a propagace v umění. Během studia jsem získal mnoho cenných zkušenosti z tvorby grafických prací i tvorby rozmanitých plastik z různých materiálů, zejména ze dřeva a keramiky.
Ve své tvorbě pracuji převážně se dřevem. U tzv. samorostů je jejich tvar dán přírodou a lze dělat jen ty úpravy, které doladí konečný tvar. Zajímavější je práce řezbářská, předpokládá fantazii a zručnost. Malování se věnuji v období, kdy nelze pracovat v přírodě, a mám tak dostatek času i na tento typ práce. Inspirací ke tvorbě je mi především radost z vykonané činnosti, ať už jde o malbu, nebo dřevěnou plastiku. Ještě větší radost mám, když se to líbí ostatním lidem na výstavách.
Být stále aktivní a v dobré náladě
V roce 1991 odcházím do důchodu. S nesmírnou radostí přijímám život důchodce. Zejména proto, že veškerý volný čas mohu věnovat svým koníčkům, malbě a tvorbě dřevěných plastik ve svém království na chalupě ve Dvakačovicích.
Zároveň samotná chalupa a velká zahrada zabezpečují, že od rána do večera nutí tělesnou schránku do stálého pohybu, a ten zaručuje dobrý zdravotní stav, dobrou náladu a celou řadu nápadů a radosti z jejich plnění.
Do mého života vstoupila nutnost pravidelně docházet na dialyzační středisko pro potřebnou náhradu funkce ledvin. S častým docházením na dialýzu přišla velká změna v dosavadním fungování, a to i s ohledem na čas, který můžu věnovat své tvorbě. „Panu Konvalinovi jsme nabídli možnost peritoneální dialýzy, která může být prováděna v domácím prostředí. Což je velký benefit, pacient se při této metodě může dialyzovat doma a odpadá každodenní dojíždění na středisko. Po zaškolení tak pan Konvalina získá více času a možností, které může věnovat svým krásným koníčkům,“ říká MUDr. Jana Blaštíková, vedoucí lékařka dialyzačního střediska B. Braun Avitum ve Vyškově.
„Za celý kolektiv lékařů a sester přeji panu Konvalinovi spoustu inspirace i energie pro jeho další uměleckou tvorbu a samozřejmě také pevné zdraví,“ dodává MUDr. Blaštíková jménem celého dialyzačního střediska.
Milan Konvalina
Řezbář, malíř a pacient dialyzačního střediska B. Braun Avitum Vyškov
