Zkušenosti pacientů

Roman Dunda: Bojujete sami se sebou, ale nakonec lze nalézt rovnováhu

Roman Dunda se narodil roku 1974 v Hradci Králové. Od malička byl sportovně všestranný, ale jeho láskou se stala především házená. Byl v ní natolik úspěšný, že dostal nabídku hrát českou extraligu. K tomu však nikdy nedošlo. Ortel lékařů zněl jasně – diagnóza snížená funkce ledvin a definitivní konec dráhy vrcholového sportovce. Dnes Roman Dunda sice nepatří mezi házenkářskou elitu, přesto zůstal aktivním sportovcem. Má dvě dospělé děti a stále sportuje, co mu síly stačí.

Cesta na výsluní a nejtěžší pád

Roman byl zcela zdravé a energické dítě. Miloval všechny možné sporty, především pak hokej, fotbal, házenou, badminton a atletiku. Na rozdíl od svého bratra Michala nikdy neměl žádné zdravotní potíže, natož s ledvinami. Michal už jako dítě trpěl na ledvinové kameny, které zdědil po matce. Na sníženou funkci ledvin se přišlo ve chvíli, když Roman dostal nabídku hrát v extraligovém klubu HBC Jičín a rozhodl se podstoupit všechna zdravotní vyšetření. Poté si nejprve prošel imunosupresivní léčbou, která ho však vyčerpávala, a tak musel na jistý čas se sportem skončit. „Po několika měsících mi lékaři sdělili, že budu muset začít docházet na dialýzu. To pro mě znamenalo definitivní konec mé sportovní kariéry a ztrátu jakékoliv naděje. Najednou se mi zhroutil celý svět a snažil jsem se najít způsob, jak dál. Chtěl jsem najít nějaké řešení. Nechtěl jsem se smířit s tím, že je to takto, a nic dál už není možné a ani nebude,“ vzpomíná Roman. Vzhledem k Romanově způsobu života a touze po cestování mu lékař doporučil peritoneální dialýzu. Při ní si pacient mění pomocí katétru všitého do břišní dutiny tekutinu, která mu čistí krev a reguluje příjem tekutin. Tento proces musel Roman absolvovat pětkrát za den a zabralo mu to přibližně tři hodiny.

Nová sportovní éra

„V průběhu dialýzy jsem musel omezit své sportovní výkony na minimum. Zpočátku jsem měl totiž problémy s tlakem, ale naštěstí se to jednoho dne zase změnilo,“ konstatuje Roman. Zhruba po dvou letech, kdy opět nabral dostatek sil, začal hrát 3. ligu v házené a také se mimo jiné zajímat o sportovní aktivity Sportovního Klubu Dialyzovaných a Transplantovaných (SK DaT) sportovců. Díky tomuto týmu se také později zúčastnil svých prvních evropských her v Maďarsku. Roman si po několika letech na peritoneální dialýzu natolik zvykl, že ani neměl zájem podstoupit transplantaci ledviny. Jednalo se totiž o opravdu náročný zákrok. Přesto nakonec 6. 8. 2003 transplantaci podstoupil ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. V noci mu totiž zavolal jeho lékař, že pro něj má ledvinu. „Nakonec musím uznat, že jsem moc rád, že jsem se operaci podrobil, jelikož můj život před transplantací bych vystihl docela jednoznačně – byl poloviční,“ sumarizuje teď již elitní sportovec Českého Týmu Transplantovaných. Poté, co se po transplantaci zotavil, začala Romanovi nová životní etapa. Vrátila se mu životní síla, energie a fyzická i psychická zátěž byly tytam, což se s obdobím před dialýzou nedalo vůbec srovnat.

Světové hry transplantovaných

Jelikož chtěl Roman i nadále soutěžit, připojil se k organizaci, která sportovní aktivity transplantovaných v České republice zaštiťovala. Poprvé se tak světových her transplantovaných sportovců zúčastnil dva roky po transplantaci, tedy roku 2005, v kanadském Londonu. Na těchto hrách získal stříbrnou medaili v badmintonu ve čtyřhře se spoluhráčem Petrem Žitným. Byla to jediná medaile, kterou tenkrát česká výprava získala. Doposud se Roman zúčastnil za český tým transplantovaných devíti evropských a sedmi světových letních her a čtyřech světových zimních her. Díky tomu se podíval na spoustu úžasných míst, jako je například Thajsko, Kanada, Austrálie, Jihoafrická Republika, Argentina či Finsko. Vyjma závodů si veškeré náklady za cestování hradí Roman sám. Ačkoliv jsou tyto nevšední cesty finančně náročné, Roman jich rozhodně nelituje, jelikož mu přinesly spoustu zážitků, o nichž si vypráví s přáteli a rodinou dodnes. Jedním z nejsilnějších momentů, který Roman na svých sportovních cestách zažil, byl zahajovací ceremoniál v Kanadě, jemuž bylo v hokejové hale přítomno zhruba 5 000 lidí. Po nástupu jednotlivých zemí začali na plochu přicházet rodinní příslušníci zemřelých dárců a samotní žijící dárci, kteří přijeli povzbudit zbytek sportovců. „Bylo to velmi silně emotivní a navíc pro mě nečekané. Všichni diváci v hale stáli a křičeli a dlouze těmto silným lidem tleskali,“ dodal Roman.

Rodina, sport a cestování

Roman nejvíce času tráví s rodinou, kamarády, v práci a především organizací a přípravou na hry. Výhodou je, že si svůj čas organizuje sám, takže sportu věnuje například dopoledne a večer se věnuje práci. Vzhledem k tomu, že je Roman sportovcem již od malička, rodina a přátelé ho podporují a vycházejí mu v mnoha ohledech vstříc. „Jistě je k tomu třeba nutná dávka tolerance a já jim za to moc děkuji,“ dodává Roman. V budoucnu by se chtěl podívat do Mexika, na Kubu nebo do Japonska. „Cestovat se ale dá stále dokola. Třeba do Kanady se znova vracím nyní v březnu, kdy si jedeme s kamarády zahrát hokej na turnaj, který zorganizovali naši američtí a kanadští přátelé,“ upřesnil Roman. Ze sportovních výzev ho láká kitesurfing, což je surfování na prkně, přičemž má člověk na laně draka (malý padák) a ten ho ve větru pohání po vodě.  

Mohlo by Vás zajímat

Zeptejte se, poradíme

Nebojte se mluvit o zdravotních problémech, které souvisejí s ledvinami. Zeptejte se nás na to, co vás zajímá a my vám poradíme. Také se můžete podívat na odpovědi na otázky, které položili jiní už před vámi, nebo si přečíst příběhy našich pacientů.

Chci se zeptat odborníka B. Braun

Zeptejte se, poradíme