Zkušenosti pacientů
Rozhovor: Dar života a dvacet let sportu díky transplantované ledvině
O snížené funkci ledvin se Roman Dunda dozvěděl náhodou při vyšetřeních, která před lety absolvoval, když přišla nabídka hrát házenou v extraligovém klubu. Cítil se zdravý. Nejprve prošel imunosupresivní léčbou, která ho však vyčerpávala, a tak musel na čas se sportem skončit. Vzhledem k Romanově způsobu života a touze po cestování mu lékař doporučil peritoneální dialýzu, na kterou si zvykl. Přesto nakonec 6. srpna 2003 podstoupil transplantaci ledviny, se kterou letos, jak sám říká, slaví dvacáté narozeniny.
Máte kladný vztah ke sportu, bylo tomu tak vždy? Sportoval jste již v dětství?
Ano, sportoval jsem již od úplného dětství. Jsem z generace Husákových dětí, my jsme byli zvyklí po škole hodit tašku domů a celý den být s kamarády na hřišti. Lyžovat jsem začal již ve 3 letech, závodně jsem začal s házenou kolem 7. roku.
Kdy u Vás byly zjištěny problémy s ledvinami? Jak Váš zdravotní stav ovlivnil Vaše tehdejší fungování a sportování?
Žádné problémy jsem neměl a ani necítil. Když jsem se začal připravovat v házené na extraligovou sezónu, nechal jsem si udělat komplexní vyšetření, abych si svůj zdravotní stav každoročně kontroloval. Z ničeho nic bylo po všem. Lékař mi vysvětlil, že musím s házenou okamžitě skončit, že po nasazení imunosupresivní léčby to stejně nepůjde. A skutečně nešlo. Bylo mi 23 let, synovi 3 měsíce a mně se částečně zhroutil svět. Nemohl jsem tomu uvěřit a stále jsem doufal, že se to vyléčí. Pracovně jsem tempo udržel, nebylo ani zbytí, byl jsem už živitelem rodiny. Po několika měsících mi lékaři sdělili, že budu muset začít docházet na dialýzu a doporučili peritoneální dialýzu.
Co Vám nejvíce pomohlo naplno fungovat při peritoneální dialýze? V čem jste naopak cítil omezení?
Den jsem měl rozkouskovaný na pět částí, ale na to jsem si rychle zvykl. Bojoval jsem s tlakem a nadbytkem vody, musel jsem se s tím naučit fungovat, peritoneální dialýza byla to v té době nová metoda, psal se rok 1997. Perfektní bylo, že jsem jako mladý nemusel několikrát týdně do nemocnice na hemodialýzu a že jsem se tím pádem pohyboval mezi mladými a zdravými lidmi. To mi určitě pomohlo fungovat i pracovně. V rodině jsme si zvykli na půlhodinové procedury, ale jinak jsme byli časově neomezení.
Přemýšlel jste tehdy nad možnostmi transplantace ledviny?
Ano, přestože jsem měl obavy. Samozřejmě jsem čekal na den D, kdy se mi změní život a otočí se téměř zpátky do normálu. Alespoň tak mi to všichni popisovali. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem se v naší partě seznámil s MUDr. Pavlem Navrátilem, který u nás v Hradci Králové vedl transplantační tým. Ten mne povzbuzoval a uklidňoval, že všechno bude zase dobré. Jemu jsem velmi důvěřoval, hodně mi pomohl být v klidu.
Takže jste byl zařazen na čekací listinu, můžete přiblížit, jak celý proces probíhal?
Bohužel jsem měl vzácnější antigeny, a tak jsem se dostal na řadu až po pěti letech, kdy jsem skočil do prioritního seznamu. Pak uběhl týden a byl jsem na sále. Ani po transplantaci to nebylo zcela jednoduché, ale nakonec se vše vyřešilo. Místo dvou týdnů jsem strávil v nemocnici týdnů pět. Ale domů jsem odcházel s perfektní funkcí nové ledviny. Už před transplantací jsem sportoval, a dokonce jsem závodil na Evropských hrách dialyzovaných a transplantovaných sportovců na Balatonu. Měl jsem mnoho motivace dostat se zase do formy.
Tím se dostáváme k ČTT, co tato zkratka znamená?
Český tým transplantovaných (ČTT) je spolek, který sdružuje právě pacienty na dialýze nebo po transplantaci životně důležitého orgánu, kteří mají vřelý vztah ke sportu a chtějí se sportem zabývat.
Co musí adept na členství v Českém týmu transplantovaných splňovat, jsou nějaká kritéria?
Rozhodně se nejedná o žádná výkonnostní kritéria. Pokud je člověk na dialýze nebo po transplantaci a má chuť pravidelně sportovat, rádi jej uvítáme mezi námi. Stačí se nám ozvat a vyplnit členskou přihlášku. Jsme složení z bývalých vrcholových sportovců, ale patří mezi nás i pacienti, kteří se sportem začali až při nemoci.
Jak ČTT funguje? Účastníte se zahraničích soutěží?
Fungujeme dnes jako podporovaný sportovní spolek pod Národní sportovní agenturou. Každý člen trénuje dle svých možností. Mezinárodní soutěže máme tři ve dvouletém cyklu. Jedná se o světové letní, světové zimní a evropské letní hry. V současností začínáme i s národními soutěžemi. Letos se konalo díky lyžařskému svazu první mistrovství ČR v alpském lyžování.
Jaký je pro Vás osobně nejzajímavější zážitek s Českým týmem transplantovaných sportovců?
Jeden z nejsilnějších zážitků přišel již na prvních evropských hrách, kdy jsem měl možnost několikrát hovořit s Larry Hagmanem (J. R. Jewing ze seriálu Dallas), kdy byl obrovskou světovou filmovou hvězdou. Larry měl transplantovaná játra a v USA měl velmi úspěšnou nadaci. Přiletěl do Maďarska na závody a celý týden tam s námi byl. Velmi otevřený, nezávodil, ale chodil se dívat, povzbuzoval. Babička pak měla naši společnou fotografii nad postelí a byla na ni strašně hrdá.
Ve spolku sportovců působíte jako předseda, v čem spočívá Vaše práce?
Staráme se o chod ČTT ve třech lidech, jsme všichni hodně pracovně vytíženi, takže se doplňujeme. Nicméně komunikujeme se členy, připravujeme a plánujeme společné akce, komunikujeme s mezinárodními autoritami (Evropská a Světová federace) a Národní sportovní agenturou. Zároveň se staráme o finanční chod spolku, řešíme dotační tituly, hledáme partnery, stejně tak řešíme sportovní vybavení, dresy a další související věci.
Právě jste se vrátil ze světového šampionátu v Austrálii. Můžete nám přiblížit atmosféru této sportovní události? Jak se dařilo českému týmu?
Atmosféra 24. světového šampionátu byla nezapomenutelná. V Austrálii se sešlo okolo 1 700 sportovců ze 45 zemí světa, letos nově například Uganda. Za Českou republiku nás bylo sedm a cestoval s námi jediný závodník ze Slovenska. Český tým si vedl dobře, nakonec jsme získali tři zlaté medaile, jednu stříbrnou v atletice a jednu bronzovou medaili v tenise. Nejlépe si vedl Vašek Burda, který vyhrál běhy na 800 i 1500 metrů. Třetí zlatou přidal Miloš Dušek v chůzi na 5 kilometrů v novém světovém rekordu transplantovaných sportovců.
Aktivní sport a ve Vašem případně s ním spojené cestování, vyžaduje velkou dávku úsilí a časovou dotaci. Jak relaxujete, vracíte se ke sportu, nebo volíte jinou aktivitu?
Po transplantaci ledviny jsem ještě odehrál asi 15 sezón v házené. Nyní aktivně trénuji badminton, v zimě lyžování, ale kolektivní sport je pro mě zároveň největší relax, každý kolektivní sportovec ví, co znamená šatna. Teď mi to nahrazuje již několik let hokej, kde jsme se sešli s klukama z různých sportů. Máme úžasnou partu, se kterou cestujeme po Čechách i po světě, zároveň se věnujeme společenským a charitativním aktivitám. Tam dokáži vypnout nejlépe.
"Něco mi bylo v životě zapovězeno a něco jsem zase dostal, dar života," říká Roman Dunda.
Letos je to dvacet let, kdy Vám byla transplantována ledvina, můžete se za touto dobou ohlédnout a shrnout, jak Vám úspěšná transplantace změnila život?
Skutečně slavím 20. narozeniny s transplantovanou ledvinou, tudíž už 22 let jezdím závodit. Procestoval jsem mnoho zemí a závodil jsem na mnoha závodištích, kde bych býval asi nikdy nestál. Zároveň jsem poznal spoustu lidí z celého světa, které pravidelně potkávám a je mezi námi zvláštní pouto. Projel jsem celý svět – Jihoafrickou republiku, Argentinu, Brazílii, Peru, USA, Austrálii, Thajsko, Fiji, Indonésii, Kanadu, Finsko, Norsko, Švédsko a pochopitelně spoustu dalších evropských zemí. Je to silná motivace, držet se na výkonnostní úrovni, a pro mě jakýsi životní dar. Snažím se to pro sebe vysvětlit tak, že mi něco bylo v životě zapovězeno a něco jsem zase dostal. Dar života, Gift of life.
Jakým směrem budete po světovém šampionátu věnovat energii, čekají Vás letos další soutěže?
Upřímně řečeno nyní doháním to, co jsem zameškal. Doma mám téměř tříletou dceru Laurinku a za tři měsíce čekáme s přítelkyní Žanetou ještě miminko. Další dvě děti jsou již dospělé, tak si všichni společně užíváme prcka. Určitě strávím hezké léto u bazénu s počítačem v ruce, aby ani práce nestála. Trénujeme samozřejmě dál, badminton běží, hokej začne za měsíc a na podzim bych se chtěl trochu více zaměřit na lyže, protože v březnu nás čekají zimní světové hry v Itálii. V létě pak evropské v Portugalsku.
