Zkušenosti pacientů
Transplantace v rodině: Ledvina věnovaná z lásky
Příběh příbuzenské transplantace a lásky přináší manželský pár Figlárových ze Slovenska. Architekt Jozef Figlár již devět let žije spokojeně s ledvinou, kterou mu darovala jeho žena Zuzana. Obávali se manželé možných neúspěchů? A jak situaci vnímala celá rodina?
Panu Figlárovi byla diagnostikována cukrovka v roce 2000. O jedenáct let později při vyšetřeních lékaři zjistili poškození ledvin. „Následně jsem se dostal do péče primářky Javorské v Kežmaroku, která mi v průběhu léčby doporučila transplantaci kvůli výraznému zhoršení stavu mých ledvin. Čekací doba v pořadníku byla tehdy zhruba dvouletá, a tak jsem hledal dárce ze svého okolí. Okamžitě se nabídla moje manželka, na testy šel tehdy i můj nejstarší bratr,“ popisuje počátek příběhu Jozef Figlár. Podle jeho slov bratr na základě výsledků testů vyhovoval maximálně ve všech ukazatelích, manželka jen minimálně. I tak se rozhodla, že svému muži ledvinu daruje ona, aby mu pomohla.
Zmiňované slovenské Dialyzační středisko v Kežmaroku je určeno spádové oblasti okresu Kežmarok, ve kterém žije přes 73 tisíc lidí. Dojíždějí sem však i pacienti ze vzdálenějších míst, například z Popradu. Vedení dialyzačního střediska se snaží být v transplantacích velmi aktivní. "Maximální čekací doba na ledvinu je dva roky, ale mnoho pacientů se dočká v kratší době do půl roku,” komentuje nasazení a přístup zdravotníků MUDr. Katarína Javorská, primářka Dialyzačního střediska a nefrologické ambulance B. Braun v Kežmaroku.
Pevné rozhodnutí
„Lékaři nás tehdy varovali před možnými neúspěchy,” poznamenal Figlár, rozhodnutí jeho ženy Zuzany se však nezměnilo. „Při dalších vyšetřeních manželky pak mimo jiné lékaři zjistili, že má velmi dobře zásobované ledviny,” popsal dále Figlár jeden z plusových a kladných momentů. Transplantace následně proběhla v Banské Bystrici 7. dubna 2014. Transplantační centrum v Banské Bystrici tehdy vůbec poprvé na území Slovenské republiky použilo robotickou technologii, takže ledvinu Zuzaně Figlárové odebíral robot.
Transplantace se zdařila, on i jeho manželka chodí na pravidelné lékařské kontroly a oba se těší dobrému zdraví. „Nyní jsme byli na jedné z kontrol a manželka má výborné výsledky, jak z učebnice,” poznamenává pan Figlár.
Život s vděčností
I nadále musí Jozef Figlár držet cukrovku na uzdě a tím co nejvíce transplantovanou ledvinu chránit. S manželkou letos slaví už 31. rok společného života. Mají spolu tři děti, nejmladší dcera je lékařka v Praze. Transplantace ledviny ji při gymnaziálních studiích inspirovala natolik, že o ní napsala ročníkovou práci. „Můj životní příběh ji přivedl k tomu, že se začala blíže zajímat o medicínu, podala si přihlášku, úspěšně vystudovala a nyní je tedy lékařkou,” vysvětluje Figlár.
„Jsem velmi vděčný své manželce, která navzdory všem rizikům, že se to nemusí podařit, bez váhání ochotně celou transplantaci podstoupila. Jsme oba věřící, tak věříme i v zásah vyšší moci. Děkuji Bohu, lékařům i veškerému zdravotnímu personálu, který nám vše připravoval a zabezpečoval,” uzavírá svůj příběh Figlár.
