Zkušenosti pacientů
Ivo Šmoldas: Rozhovor o polycystóze ledvin i transplantaci
Ivo Šmoldas se potýká s polycystózou ledvin, tedy se závažným dědičným onemocněním charakterizovaným tvorbou velkého množství cyst v ledvinné tkáni. Tyto cysty postupně utlačují zdravou tkáň a narušují její funkci, což vede k celé řadě komplikací a k postupnému selhání ledvin. U Iva Šmoldase onemocnění postoupilo do stadia, kdy bylo nutné radikální řešení, a proto byla nevyhnutelná transplantace. Ta proběhla úspěšně, následně však přišly opakované infekce usazené v původních ledvinách, které bylo nutné operativně odstranit. I tento zákrok zvládl velmi dobře a dnes znamenitě prospívá s výborně fungující transplantovanou ledvinou.
„Těší nás, že je Ivo velmi disciplinovaný pacient, dodržuje všechna naše doporučení a pravidelně k nám chodí na kontroly. Správně také užívá léky, které mu předepisujeme – to víme přesně, měříme jejich hladinu. Po transplantaci nejen vede plnohodnotný život, ale díky své veselé mysli všude kolem sebe dál rozdává humor a radost. Prostě Ivo Šmoldase mohu jen doporučovat – i v roli pacienta,“ uvádí profesor Ondřej Viklický, přednosta Transplantcentra IKEM
Pan profesor Viklický si vás coby pacienta velmi pochvaluje, dokonce by vás i doporučil svým kolegům. Prý jste se mu osvědčil jako pacient spolupracující.
Spolupracovat s panem profesorem i s institucí tak váženou, jako je IKEM, je čirá radost. A ukázněný pacient asi vskutku jsem. Lékařské vědě totiž z mnoha dobrých důvodů důvěřuji, a rad, které dostávám, tudíž koukám dbát. Trochu bych se ale vzpouzel, kdyby mě pan profesor chtěl doporučovat svým kolegům z jiných oborů. To bych si totiž musel obstarat pár dalších neduhů a mně věru postačují ty, které už mám.
Lékaři se vás nesnažili v něčem omezit? Nic vám nezatrhli?
No právě – nic takového po mně nechtěli! To se pak dá vyhovět vcelku snadno. V tomto ohledu jsem tedy nanejvýš spokojen a vede se mi dobře. I někdejší infarkt ke mně byl docela vlídný. Kardiologové v IKEM mě z té šlamastyky dostali velmi elegantně a ani oni mi pak valná omezení nekladli. Příkladně sportů, ani na vrcholové úrovni, jsem po infarktu nemusel zanechat. Zejména proto, že jsem s nimi nikdy ani nezačal. Proto mě taky kleplo až tak pozdě, až v předdůchodovém věku.
Ale stejně, nepřijde vám to přece jen nespravedlivé? Tak vzorný pacient a tolik těžkých lapálií za sebou?
Ani v nejmenším. Své choroby neberu nijak úkorně, ba jsem jim spíše vděčen a hýčkám si je. Mám totiž za to, že vychází-li člověk dobře s neduhy, které již má, odmění se mu tím, že si na své teritorium nepustí žádnou nekalou, a tudíž mnohem zhoubnější konkurenci. Transplantace ledviny mi opravdu změnila život.
Ukázněný pacient asi vskutku jsem. Lékařské vědě totiž z mnoha dobrých důvodů důvěřuju, a rad, které dostávám, tudíž koukám dbát.
Tvrdíte o sobě, že rozhodně nejste optimista. Znamená to, že jste realista, nebo dokonce skeptik?
Řekl bych, že spíše realista. Jelikož věru není jediného důvodu, aby cokoli dopadlo dobře, očekávám pro jistotu vždy to nejhorší. Díky nedokonalosti světa se však tu a tam stává, že věci neskončí tak strašně, jak by mohly, a to je pak vydatným zdrojem potěchy, neřkuli radosti. Kdežto kdybyste pokaždé očekávala to nejlepší, hrozí vám celoživotní frustrace, nemyslíte?
Neradostná očekávání ale vedou ke chmurám a strachu z budoucnosti. Co děláte, když si na ni vzpomenete?
Mám výhodu, že mě čím dál častěji navštěvuje přítel Alzheimer, a díky němu pak dříve či později na vše útěšně zapomenu. Nepopírám ovšem, že se tu a tam vyplatí řečeným chmurám podlehnout a maličko se politovat. Jednak to za vás nikdo jiný neudělá, a pak trocha upřímné sebelítosti dokáže člověka i nemálo vzpružit.
I právě teď si ze sebe báječně děláte legraci. Jaký humor máte rád jako posluchač, divák, čtenář — prostě jako konzument?
Moc toho poslední dobou bohužel nenačtu. Nedokážu se pořádně soustředit na delší text, takže jsem na tom jako nejmladší generace, která prý pojme jen kratičké texty na sociálních sítích. Beru to tedy jako svůj mladistvý rys. A pokud jde o humor, ten ke mně přichází v mnoha podobách. V poslední době se řine zejména z politické scény a je povýtce barvitý. Navíc jeho půvab tkví v tom, že jde o humor nezáměrný, tedy doslova a do písmene kouzlo nechtěného.
Jaká úleva, že vy své publikum bavíte vědomě. Kde vás teď můžeme vidět a slyšet?
Stalo se mi, že jsem byl zcela nečekaně zavlečen na prkna, která znamenají svět, a to ve věku, kdy jsem se právem domníval, že si vystačím s prknem jediným. A tak nyní na rozličných jevištích předstírám herectví…
No ne! Básník, nakladatelský redaktor, překladatel – a teď ještě herec na divadle… Jde to vše stíhat?
Dělám cosi, u čeho se královsky bavím, a ještě mě za to platí. Co víc bych si mohl přát? Navíc mi nabídli roli i na tak vážené scéně, jako je Divadlo Na Jezerce. Tamní principál Jan Hrušínský tím projevil nesmírnou odvahu. S potěšením tam přicmrndávám skutečným hercům ve skvělé „naučné“ komedii o Tomáši Baťovi. Autor a režisér Petr Vacek jí vymyslel parádní titul Baťman. Kromě toho jsem k vidění ještě ve dvou zájezdových kusech, Když se zhasne a Všechno je dovoleno. V Praze je hrajeme v Divadle U Hasičů nebo v Gongu.
Zbývá vám ještě čas a chuť na psaní vlastních textů?
Chuť psát mě už dávno opustila. Knih byly napsány hory a nemyslím si, že bych zrovna já měl onen horský masiv planě rozšiřovat.
Je jaro. Pookřejete s ním a těšíte se na něco?
S jarem pookřejí spíše rozličné mikroorganismy a dozajista si mě spolehlivě najdou. A tak se budu jen těšit, až mě zase opustí a uvolní místo těm podzimním.
Mohlo by Vás zajímat
