Betablokátory − slibné výsledky pro hypertenzní pacienty na dialýze
Vědecké důkazy o přínosech a efektivitě farmakologické léčby hypertenze u pacientů na dialýze jsou stále velmi omezené. Dosud bylo publikováno pouhých šest studií podrobně se zabývajících antihypertenzní léčbou u dialyzovaných nemocných. Nedávno publikovaná studie přináší zajímavé srovnání léčby vysokého krevního tlaku u dialyzovaných pacientů pomocí dvou typů antihypertenziv: betablokátoru (atenolol) a ACE-inhibitoru (lisinopril).
Hypertenze u dialyzovaných
Hypertenze u dialyzovaných pacientů je jedním z významných faktorů ovlivňujících prognózu nemocných. Udává se, že vysoký krevní tlak se vyskytuje až u 90 % pacientů zahajujících dialýzu. Základem léčby je zejména snížený příjem soli a tekutin, omezení fosforu v dietě a léčba vazači fosfátů, správná taktika dialýzy a farmakoterapie.
Betablokátory versus ACE-inhibitory
Ve studii trvající 12 měsíců byla jedna skupina dialyzovaných pacientů s hypertenzí léčena betablokátorem (atenololem) a druhá skupina ACE-inhibitorem (lisinopril). Jak u pacientů léčených atenololem, tak u skupiny s lisinoprilem došlo k podobnému poklesu hypertenze v průběhu 44 hodin mezi dialýzami (atenolol: -21/-13 mm Hg, lisinopril -18/-10 mmHg). Nicméně riziko hospitalizací pro srdeční selhání a kardiovaskulární příhody, včetně infarktu myokardu, cévní mozkové příhody a kardiovaskulární smrti bylo u lisinoprilu výrazně vyšší než ve skupině s atenololem. Míra výskytu závažných kardiovaskulárních příhod byla u pacientů léčených lisinoprilem na rozdíl od druhé sledované skupiny dokonce více než dvojnásobná. Nezávislý monitorovací výbor proto doporučil předčasné ukončení studie. Výsledky výzkumu tak silně podporují užívaní betablokátorů jako léků první volby v léčbě hypertenze u pacientů se selháním ledvin.
