Pocity a obavy po transplantaci ledviny
Transplantace ledviny je pro tělo nejpřirozenějším řešením ledvinného selhání, neboť znamená menší zátěž a méně zdravotních omezení než dialýza. Po úspěšné transplantaci se pacienti mohou téměř bez omezení vrátit ke svému dosavadnímu životu – jedinou změnou jsou pravidelné kontroly u lékaře a léky, u nichž je však bohužel nutné počítat s možností výskytu určitých vedlejších účinků.
Nejčastější a logickou obavou pacientů bezprostředně po transplantaci je odmítnutí ledviny organismem. Takové riziko existuje vždy, nicméně v dnešní době je velice malé. Transplantaci totiž předchází řada vyšetření dárce i příjemce, imunologická příprava organismu pacienta a samozřejmě i samotný zákrok je prováděn zkušenými specialisty.
Bezprostředně po zákroku je pacient několik týdnů sledován přímo v nemocnici a užívá léky proti odhojení ledviny – imunosupresiva. Stav nové ledviny je pečlivě kontrolován nejen v době hospitalizace, ale i na pravidelných kontrolách, které postupem času pacient podstupuje jen jednou za několik měsíců. Přibližně 80–90 % transplantovaných ledvin rok po operaci bezproblémově funguje.
V praxi se setkáváme také s obavami, zda pacient přijetím ledviny nezpůsobil živému dárci nějakou zdravotní újmu nebo omezení v kvalitě života. Právě proto každý dárce ledviny absolvuje před zákrokem důkladná vyšetření celkového zdravotního stavu, která odhalí například možný rozvoj ledvinného onemocnění nebo jiných zdravotních obtíží. V takových případech, kdy by odnětí ledviny mohlo dárce poškodit, rozhodne lékař o zastavení přípravy na transplantaci. Stejně jako příjemce, je i dárce po operaci podrobován pravidelným kontrolám.
Součástí předtransplantačního vyšetření je i vyšetření psychologické, které musí potvrdit, že dárcovství je zcela dobrovolné a dárce je skutečně rozhodnut operaci podstoupit. Pro mnoho z nich je přitom pomoc druhému natolik silným motivem, že by byli ochotni darovat ledvinu i zcela cizímu člověku.
S časovým odstupem od operace se hlavní obavy pacienta obvykle ubírají směrem k funkčnosti ledviny. Některé transplantované orgány dokážou fungovat v novém těle desítky let, některé ale jen pár měsíců. Faktorů ovlivňujících celkovou životnost ledviny je mnoho a ne všechny jsme schopni předem ovlivnit.
Měsíce i roky po transplantaci se setkáváme s náhlým odmítnutím ledviny. Častější jsou ale případy, kdy štěp pomalu ztrácí svoji funkci, tzv. chronická transplantační nefropatie (pomalé odhojení ledviny imunitní reakcí i přes nasazenou léčbu imunosupresivy). V některých případech může nová ledvina onemocnět stejnou chorobou, která vedla k selhání ledvin původních. Takové stavy se ovšem velice brzy projeví na výsledcích vyšetření krve, která se u transplantovaných pacientů provádějí při pravidelných kontrolách.
V žádném případě však pacient ohledně úspěšnosti transplantace není bezmocný. Důležitými předpoklady jsou:
- pravidelné užívání imunosupresiv v dávkách předepsaných lékařem
- dodržování pitného režimu, nejlépe 2,5 až 3 litry tekutin denně
- sledování krevního tlak a krevních lipidů (cholesterol, tuky)
- dieta s přiměřeným kalorickým příjmem (poradí vám dietolog či lékař)
- nahlášení každé možné zdravotní komplikace lékaři
- nekouřit
Ani případná ztráta funkce transplantované ledviny neznamená tragédii. Pacient je převeden na dialýzu, která dlouhodobě zajistí funkci ledvin, a může být znovu zařazen do čekací listiny. Opětovné transplantace ledviny (retransplantace) nejsou dnes ničím výjimečným.