Pocity a obavy po transplantaci ledviny

Transplantace ledviny je pro tělo nejpřirozenějším řešením ledvinného selhání, neboť znamená menší zátěž a méně zdravotních omezení než dialýza. Po úspěšné transplantaci se pacienti mohou téměř bez omezení vrátit ke svému dosavadnímu životu – jedinou změnou jsou pravidelné kontroly u lékaře a léky, u nichž je však bohužel nutné počítat s možností výskytu určitých vedlejších účinků.

Nejčastější a logickou obavou pacientů bezprostředně po transplantaci je odmítnutí ledviny organismem. Takové riziko existuje vždy, nicméně v dnešní době je velice malé. Transplantaci totiž předchází řada vyšetření dárce i příjemce, imunologická příprava organismu pacienta a samozřejmě i samotný zákrok je prováděn zkušenými specialisty.

Bezprostředně po zákroku je pacient několik týdnů sledován přímo v nemocnici a užívá léky proti odhojení ledviny – imunosupresiva. Stav nové ledviny je pečlivě kontrolován nejen v době hospitalizace, ale i na pravidelných kontrolách, které postupem času pacient podstupuje jen jednou za několik měsíců. Přibližně 80–90 % transplantovaných ledvin rok po operaci bezproblémově funguje.

V praxi se setkáváme také s obavami, zda pacient přijetím ledviny nezpůsobil živému dárci nějakou zdravotní újmu nebo omezení v kvalitě života. Právě proto každý dárce ledviny absolvuje před zákrokem důkladná vyšetření celkového zdravotního stavu, která odhalí například možný rozvoj ledvinného onemocnění nebo jiných zdravotních obtíží. V takových případech, kdy by odnětí ledviny mohlo dárce poškodit, rozhodne lékař o zastavení přípravy na transplantaci. Stejně jako příjemce, je i dárce po operaci podrobován pravidelným kontrolám.

Součástí předtransplan­tačního vyšetření je i vyšetření psychologické, které musí potvrdit, že dárcovství je zcela dobrovolné a dárce je skutečně rozhodnut operaci podstoupit. Pro mnoho z nich je přitom pomoc druhému natolik silným motivem, že by byli ochotni darovat ledvinu i zcela cizímu člověku.

S časovým odstupem od operace se hlavní obavy pacienta obvykle ubírají směrem k funkčnosti ledviny. Některé transplantované orgány dokážou fungovat v novém těle desítky let, některé ale jen pár měsíců. Faktorů ovlivňujících celkovou životnost ledviny je mnoho a ne všechny jsme schopni předem ovlivnit.

Měsíce i roky po transplantaci se setkáváme s náhlým odmítnutím ledviny. Častější jsou ale případy, kdy štěp pomalu ztrácí svoji funkci, tzv. chronická transplantační nefropatie (pomalé odhojení ledviny imunitní reakcí i přes nasazenou léčbu imunosupresivy). V některých případech může nová ledvina onemocnět stejnou chorobou, která vedla k selhání ledvin původních. Takové stavy se ovšem velice brzy projeví na výsledcích vyšetření krve, která se u transplantovaných pacientů provádějí při pravidelných kontrolách.

V žádném případě však pacient ohledně úspěšnosti transplantace není bezmocný. Důležitými předpoklady jsou:

  • pravidelné užívání imunosupresiv v dávkách předepsaných lékařem
  • dodržování pitného režimu, nejlépe 2,5 až 3 litry tekutin denně
  • sledování krevního tlak a krevních lipidů (cholesterol, tuky)
  • dieta s přiměřeným kalorickým příjmem (poradí vám dietolog či lékař)
  • nahlášení každé možné zdravotní komplikace lékaři
  • nekouřit

Ani případná ztráta funkce transplantované ledviny neznamená tragédii. Pacient je převeden na dialýzu, která dlouhodobě zajistí funkci ledvin, a může být znovu zařazen do čekací listiny. Opětovné transplantace ledviny (retransplantace) nejsou dnes ničím výjimečným.

Mohlo by Vás zajímat

Zeptejte se, poradíme

Nebojte se mluvit o zdravotních problémech, které souvisejí s ledvinami. Zeptejte se nás na to, co vás zajímá a my vám poradíme. Také se můžete podívat na odpovědi na otázky, které položili jiní už před vámi, nebo si přečíst příběhy našich pacientů.

Chci se zeptat odborníka B. Braun

Zeptejte se, poradíme