Psychologická podpora
Psycholožka Petrová: Jak myslíte, tak žijete
K dnešnímu tématu mě inspiroval herec Jaroslav Dušek, který se v nedávném rozhovoru vyjádřil poněkud neomaleně o lidech s rakovinou. Výrok pana Duška velmi rezonoval společností a stal se předmětem mnoha debat napříč sociálními sítěmi i různými médii. Co vlastně zmíněný pan Dušek řekl? Ve zkratce to, že lidé, kteří onemocní rakovinou, nechtějí žít, nemají rádi život, a proto onemocní. Za mne nešťastně a neomaleně řečeno. Pojďme se společně na celé téma podívat, protože vysvětlení je o mnoho složitější.
Je známo, že za některé nemoci si opravdu můžeme tak trochu sami. Každý dobře ví, jak se stravuje, zda má či nemá odpovídající váhu, zda se dost hýbe, kolik cigaret vykouří a kolik vína nebo piva vypije. Již na základní škole se dozvídáme, co je pro zdraví dobré a co špatné. Tyto informace nám nikdo netají, máme k nim přístup, byť se v průběhu našeho života s ohledem na nové a nové výzkumy mohou měnit, ale zásadní principy zůstávají.
Prostě a jednoduše řečeno: informace, že nemáme mít nadváhu, máme se dostatečně hýbat, chodit na vzduch a že nemáme kouřit, máme všichni. Také všichni víme, že nemáme pít alkohol, a pokud už se nám do ruky dostane, že ho máme pít jen velmi střídmě. Všichni také víme o škodlivých účincích drog.
Dále nám je známo, že našemu zdraví neprospívá nedostatek spánku a přemíra stresu. Kdo ale tato všechna pravidla dokáže zcela dodržovat? Kdo má opravdu dokonalou životosprávu a dodržuje vše doporučené do posledního detailu? Každý máme svou rodinu a přátelé, takže se porozhlídněme kolem sebe. Já osobně moc takto uvědomělých lidí kolem sebe nemám. Pár ano, ale moc jich není, včetně mě samotné.
Vytažený Černý Petr
Je pravdou, že lidí, kteří nikdy neřešili své zdraví ani prevenci, nebo na to naprosto rezignovali, je většina z těch, co plní oddělení nemocnic. Tito lidé, pokud by žili jinak, by se do nemocnic vlastně ani nemuseli dostat.
Pak jsou ale tací, kteří i kdyby vše dodržovali na sto procent, by stejně onemocněli. Zdravý životní styl jim jistě pomůže nemoc třeba oddálit či udržovat v přiměřených mezích, nicméně v jednu chvíli se spustí předem daný, většinou neovlivnitelný a geneticky nastavený program a nemoc propukne. Je to dílem náhody, kdo si tuhle špatnou kartu vytáhne. Dílem náhody proto, že zatím nemáme vysvětlení, proč někdo v sobě tento destrukční program má a někdo ne.
Nešetrný výrok pana Duška ubližuje zvláště druhé zmíněné kategorii nemocných, i když ani ta první si ho dle mého názoru nezaslouží. Je pravda, že někteří lidé nemají rádi život ani sebe, což je vnitřně uvádí do stresu, jenž, jak víme, ovlivňuje imunitu, která když nepracuje, jak má, může dát prostor ke vzniku choroby. Mohu se domnívat, že tohle je asi to, na co nás chtěl pan herec upozornit.
A známé je i to, že pozitivní přístup k sobě, ke světu, a nakonec i k nemoci, která nás postihla, vede k lepším výsledkům v léčbě a někdy i k prodloužení života. Jsou tam ale jistě mnohá ALE. A ta my ještě neznáme, věda k nim nemá zatím přístup a lidé jako pan Dušek též ne, i když se tak tváří.
Otázky o životě
A to je to, co ubližuje a znejišťuje již tak zoufalé vážně nemocné pacienty a jejich příbuzné. Nepotkala jsem nemocného, který by se sám sebe neptal, co udělal v životě špatně, co měl dělat jinak, kde udělal chybu. Těžce nemocní pacienti trpí výčitkami, co všechno měli udělat jinak, jak se sebou měli zacházet lépe. Pokud jim do tohoto již tak bolestného rozpoložení někdo pošle zprávu, že nemoc byla jejich volba, ke zlepšení psychického stavu zcela jistě nedojde. A vyřknout takovou myšlenku může jen člověk necitlivý a arogantní.
Mě samotnou to velmi mrzí ze dvou důvodů. Tím prvním je, že nemocný člověk si nezaslouží, aby k němu někdo takto necitelným způsobem vůbec přistupoval, druhým důvodem je, že mnoho těžce nemocných může kvůli takovému výroku zanevřít na to, co funguje a život zdravého či nemocného zlepšuje. Tím mám na mysli práci na sobě a své psychice, která dokáže výrazně zvýšit kvalitu života člověka somaticky zdravého i nemocného.
Ať nám tělo slouží dobře či s omezeními, jsme většinou schopni na základě práce se svými emocemi zlepšit naše prožívání, zbavit se mnoha stresů a mít život raději. Mnoho lidí tohle dokázalo paradoxně až díky nějaké nemoci nebo události, která je zastavila a oni byli nuceni mnohé ve svém životě změnit a přehodnotit. Nechci, aby to vyznělo, že by každý měl vážně onemocnět, to v žádném případě. Jen vím, že u těch, kteří se potkali tváří v tvář s nějakou negativní či vážnou situací, mnohdy k přehodnocení způsobu života dojde.
Průvodce krajinou naší duše
Byla by škoda, aby na základě jednoho necitlivého výroku byl šmahem odmítnutý celý svět alternativních přístupů, který pan Dušek evokuje, a nahlížení na sebe sama. Zamyšlení nad tím, co všechno náš život ovlivňuje a jak se nám v něm daří, není občas od věci. A že krom fyzického těla máme i psychiku, víme, a jak nás dokáže potrápit, známe také. Proto je třeba si udržovat psychickou pohodu.
Dobrý průvodce krajinou naší vlastní duše může nemocnému a jeho rodině velmi pomoci. Jak takového průvodce poznáme? Prvně nám musí být sympatický – to je v případě, že chceme pracovat se svou psychikou základní podmínka úspěchu. Na rozdíl od např. chirurga, ten nám osobnostně sedět nemusí, ale musíme důvěřovat jeho práci. Za další, průvodce či pomocník s psychikou nesmí mluvit do léčby základního somatického onemocnění. Každý se má věnovat tomu, co umí. Může s vámi nastavenou léčbu probírat, diskutovat o ní, ale nikdy by v tomto směru neměl udávat žádné rady.
A kdo by to měl být, kdo může v nemoci pomoci s psychickým zdravím? Nejbezpečněji psycholog, psychiatr, ale i nemocniční kaplan. Může to být i člověk z jiných oborů, který se o propojení psychického a fyzického zdraví zajímá. Nicméně nikdy by nemocného neměl odrazovat od léčby doporučené lékaři, podložené vědeckými výzkumy a nahrazovat je něčím jiným. Důležité je, aby tento odborník dokázal respektovat vás jako člověka ve své celistvosti, tedy i s nemocí, jež se musí řešit. A aby tím pomáhal léčbu zvládnout a zaintegrovat do života.
Jak myslíte, tak žijete
Pozitivní přístup k sobě, ke světu, a nakonec i k nemoci, která nás postihla, vede k lepším výsledkům v léčbě a někdy i k prodloužení života. Jsou tam ale jistě mnohá „ale“. A ta my ještě neznáme, věda k nim nemá zatím přístup a lidé jako pan Dušek též ne, i když se tak tváří.
Ať nám fyzické tělo slouží dobře či s omezeními, jsme většinou schopni na základě práce se svými emocemi zlepšit naše prožívání, zbavit se mnoha stresů, strachů a mít život raději. Zkuste se i vy zaměřit na vlastní a pozitivní myšlenky.
Mgr. Helena Petrová
klinická psycholožka Institutu klinické
a experimentální medicíny
