Psychologická podpora
O emocích a jak je prožíváme
Vstoupí-li do života něco tak závažného jako je orgánové selhání, změní se nejen život pacienta, ale i život jeho okolí. Člověk se náhle začne potýkat se situací, které ještě nikdy nečelil, významně ho ovlivňuje, a to se dotýká zejména jeho partnera a dětí. Pokud vstoupí do života nemocného dialýza, znamená to úpravu denního rytmu a režimu.
Vedle adaptace nového režimu je podstatné i to, jak pacient proces onemocnění a přístrojové podpory zvládá. Být partnerem nemocného člověka je těžké z mnoha aspektů, opomineme-li časovou náročnost, která s dialýzou souvisí, hrají zde roli ještě způsoby, jakým pacient všechny ne zcela komfortní úkony zvládá po stránce fyzické a psychické.
Pro partnera nemocného to obvykle znamená změnu v režimu, ale i v postoji ke svému nejbližšímu člověku. Může sám mít mnoho protichůdných pocitů, krom strachu a lítosti směrem k partnerovi, se mohou objevit i pocity naštvanosti a vzteku, že se jim toto přihodilo a výrazně jim to ovlivnilo celý život. Obvykle takové pocity partneři neventilují veřejně, nebo jen velmi málo, ani je s partnerem a rodinou nerozebírají.
Emoce jsou normální
Je dobré si uvědomit, že emoce tohoto druhu jsou naprosto normální, běžné a není třeba se za ně kát. Choroba neovlivnila pouze nemocného, ale celý vztah i jeho nejbližší okolí. Nevýhodné se naopak z dlouhodobého kontextu jeví takové pocity potlačovat a snažit se je ignorovat. Podvědomí nemůžeme ošidit, a pokud někam zatlačíme negativní pocity, stejně budou ovlivňovat naše reakce a mohou nás i naše blízké leckdy nemile překvapit. Proto by i pro partnery a děti vážně nemocných lidí mohlo být dobré vyhledat odbornou poradu u terapeuta, jenž se touto problematikou zabývá.
Dalším aspektem bývá způsob, jakým se sám nemocný k chorobě postaví. Každý máme vlastní zpracování reality a svobodnou volbu, jak se k situacím stavíme. Souvisí to s celkovým zvládáním těžších situací, zkušenostmi a náhledem na svět. Někdy se může se stát, že vážně nemocný člověk svou nemoc začne používat jako zbraň a dožadovat se speciálního zacházení od blízkých osob. Je dobré vědět, že pomoc nemocnému člověku je na místě, ale vše má své hranice. Pokud se nemoc začne používat jako mantra, na jejímž základě se okolí naprosto přizpůsobí a splní veškerá přání nemocného, obvykle to dobře nekončí a vážně nemocný člověk může zůstat osamocen, jelikož jeho okolí nezvládne tlak, který je na něj vyvíjen.
Nabídka pomoci je na místě
Když jako blízký vážně nemocného pacienta máte pocit, že situaci již nezvládáte vy nebo někdo další z rodiny, je opravdu nezbytné se poradit s někým, kdo má zkušenosti s rodinnými systémy zasaženými zátěžemi. Je dobré učinit tak dříve a nečekat na vypětí všech sil.
Mgr. Helena Petrová, klinická psycholožka
Mohlo by Vás zajímat
