Psychologická podpora

Psycholog radí, jak se vyrovnat s diagnózou nemoci

Závažné onemocnění ledvin může vést až k selhání tohoto pro život nezbytného orgánu. Selhání nastává z mnoha důvodů. Jak v této situaci fungovat a jak zpracovat obavy kolem diagnózy, kterou si není lehké vyslechnout? Dotyčný racionálně vše chápe, ale emočně může být frustrovaný a úzkostný. Počátek docházení na dialýzu je náročný pro každého nového pacienta. Nezřídka se objevují nepříjemné fyzické příznaky, ale dialýza představuje i psychickou a často také sociální zátěž. Začátek dialýzy zasáhne zkrátka život člověka ve všech aspektech, ovlivní aspekt biologický, psychický, sociální, ale i spirituální. Je to značná změna do života každého jedince, jeho rodiny a jeho nejbližšího okolí.

Rozporuplné začátky

Jak člověk přijme fakt, že se dialýza stává nedílnou součástí jeho života, záleží na mnoha okolnostech. Zdravotníci předpokládají, že pacient, který se několik let s ledvinami léčí a vidí, že se jeho zdravotní stav zhoršuje, chápe směr, na jehož konci v okamžiku selhání ledvin přijde na řadu dialýza. Zdravotníci v tuto chvíli vycházejí ze své reality, která zahrnuje odborné vzdělání a zkušenosti. Navíc mají výhodu nadhledu souvisejícího s výkonem povolání.

Takhle ale pacient nepřemýšlí. U mnoha lidí nedojde k přijetí své nemoci. Sice chápou, že se něco děje, ale vzhledem k tomu, že ledviny nebolí, tak fyzicky nestrádají a nepřipouští si vážnost svého stavu. Berou léky a žijí v představě, že takto to bude napořád. Roli v daném procesu hraje i vytěsnění, tzv. psychická disociace nemoci, která chronickým pacientům umožňuje žít standardní život.

Nepodceňujte komunikaci

Mnohé vědecké studie ukazují, že dobře informovaní pacienti svou nemoc snášejí psychicky mnohem lépe. Informovaný a dobře instruovaný nemocný žije v reálnější časové představě a dokáže čas, který před dialýzou má, lépe vyžít. Tuší, že doba před dialýzou není nekonečná, a ačkoliv ho nástup na dialýzu stejně zaskočí, není to pro něj takový šok. To proto, že scénář své nemoci zná a může s ním kalkulovat.

Samozřejmě existují lidé sledováni nefrologem, kteří doufají, že budou výjimkou a k dialýze u nich nedojde. Tyto pacienty nutnost zahájení dialýzy nepříjemně zaskočí a prožívají začátek dialyzačního programu jako traumatizující záležitost. Jiná situace je u pacientů, u nichž došlo k selhání ledvin náhle, nebyli nijak nemocní a jsou ve velkém šoku, když jim dialýza vstoupí do života. U této skupiny pacientů záleží na jejich odolnosti vůči změnám a schopnosti se umět přizpůsobit sociálním a životním zvratům.

Doporučení, která mohou pomoci

Psychická pohoda jde ruku v ruce s fyzickým zdravím. Pravidelně pro vás připravujeme články, kde se věnujeme psychologickým tématům, která mohou pomoci pacientům zvládat jejich chronické onemocnění, sžít se s diagnózou a fungovat.

Objevit další články

Změna života

Nástup do pravidelného dialyzačního programu velmi ovlivní režim pacienta, i jeho rodinu. Najednou je tu něco, čemu jsou pacienti nuceni věnovat pravidelný čas buď formou domácí denní několikahodinové dialýzy, nebo docházením/dojížděním do dialyzačního střediska několikrát v týdnu. Kromě časové náročnosti dialýza přináší i nutnost chirurgické přípravy vstupu, aby ji bylo možné zahájit. Tento úkon není nijak příjemný a vyžaduje jistou psychickou odolnost a výdrž. Pacienty bývá negativně vnímám i fakt, že dialýza může mít nepříjemné vedlejší účinky a je třeba dostatek času, než se ji podaří optimálně vyladit.

Představíme-li si pacienta s terminálním selháním ledvin, kterému ale není dramaticky špatně a po zahájení dialýzy začne strádat, je jasné, že na něj doporučená léčba působí zvláštně a vyvolává u něj stres. Léčba, která mu má pomoci, jeho stav zhorší. Což je zvláštní paradox. Nemocný se necítí komfortně ani psychicky. Tato situace přináší mnoho rozporuplných pocitů. Dotyčný racionálně vše chápe, ale emočně může být frustrovaný a úzkostný.

V tento moment by měl pacient dostat co nejvíce relevantních informací, aby se s novou situací zvládl optimálně vyrovnat a dokázal dialýzu dobře zapracovat do svého života. Velmi vhodná je kromě dostatku informací i péče psychologa nebo terapeuta, který dokáže s nově dialýzovaným nemocným pracovat na zvládání emocí, jež toto těžké období provázejí.

Nutná je i sociální pomoc

V neposlední řadě by se nemělo zapomínat na sociální pomoc, kterou dle výzkumů čerpá mnohem méně dialyzovaných pacientů, než by se čekalo. Změna léčby vede obvykle i ke komplikacím udržet si stávající zaměstnaní a nemocní se mohou cítit ohroženě i po stránce financí.

Dialýza je bezesporu metoda, která významným způsobem ovlivňuje životy chronicky nemocných pacientů a dokáže je udržet, byť v omezeném, ale ve funkčním módu. Je skvělé, že tato možnost existuje a dokáže pacienty s renálním selháním tzv. převést do doby, než se pro ně najde orgán vhodný k transplantaci. U pacientů, jimž transplantaci z různých důvodů nelze poskytnout, může dialýza sloužit k významnému prodloužení života.

Začlenit tuto léčbu do života, tak aby co nejméně narušovala běžný život pacienta a jeho rodiny, je náročný proces. Dialyzovaný pacient v tuto dobu potřebuje nejen lékařskou a zdravotnickou pomoc, ale i pomoc dalších odborníků, zejména z oblasti psychosociální. Je v pořádku přiznat si náročnost situace a pracovat s ní.

Mgr. Helena Petrová
klinická psycholožka Institutu klinické
a experimentální medicíny