Průvodce pacienta
Porozumějte právům pacienta: rozhovor s advokátkou
Během léčby se zejména chroničtí pacienti a jejich rodiny nesetkávají jen s lékařskou terminologií, ale čas od času narazí i na termíny, které spadají do oblasti práva. V rozhovoru s námi téma otevírá advokátka Eva Benešová. Přečtěte si, jaká mají pacienti práva i povinnosti, kdy se obracet na nemocničního ombudsmana nebo jak se orientovat v důležitých situacích spojených se zdravotní péčí.
Termínem, se kterým se pacienti mohou setkat v nemocnicích, je nemocniční ombudsman. Co všechno spadá do jeho kompetencí?
Nemocniční ombudsmani fungují v některých nemocnicích již řadu let. Nejdéle působící ombudsman je patrně JUDr. Vladimíra Dvořáková, která je ve Fakultní nemocnici v Motole od roku 2012. Potřeba této pozice vzešla od pacientů, kteří potřebovali někoho, na koho se mohou obrátit v případě nejasností či sporů vzniklých během čerpání lékařské péče. V roce 2019 vznikla Asociace ombudsmanů ve zdravotnictví ČR (AOZ ČR) jako zapsaný spolek, jehož posláním je vytvářet vhodné podmínky pro výkon činnosti osob, které na straně poskytovatele zdravotních služeb vyřizují stížnosti, podněty, připomínky, žádosti, poděkování, návrhy na zlepšení a podobně. Zkráceně řečeno, asociace je komunikační platforma ombudsmanů ve zdravotnictví, díky níž si vzájemně mohou předávat a sdílet své zkušenosti.
Co bylo dál?
V červnu roku 2023 vydalo Ministerstvo zdravotnictví Metodický pokyn, tedy jakousi „kuchařku“ pro ombudsmany, kterou se mají řídit. Důležité je, že ombudsmanovi nesmí nikdo, ani ředitelé nemocnic, ve kterých působí, nařizovat, jak má věc řešit či jakého výsledku má dosáhnout.
JUDr. Eva Benešová, Ph.D., LL.M.
je zakládající advokátka advokátní kanceláře SimpLex, advokátní kancelář, s.r.o. Jako pedagožka působí na Katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty v Plzni. Ve své praxi spojuje akademickou erudici, mezinárodní rozhled a profesionální zkušenost do právního poradenství, které přináší klientům jistotu i dlouhodobou hodnotu.
I když je ombudsman placen nemocnicí, je ve značné míře nezávislý.
Nemocniční ombudsman se věnuje pacientům, jejich blízkým osobám či pozůstalým, ale i zdravotníkům či návštěvníkům zdravotnického zařízení. V případě incidentů mezi zdravotníky poskytuje mediační služby či možnost rozhovorů s použitím různých komunikačních technik. Cílem jeho aktivit je nalézt smírné řešení mezi zúčastněnými stranami.
Kdy se na nemocničního ombudsmana může pacient či jeho blízcí obrátit?
Na nemocničního ombudsmana je možné se obrátit, kdykoliv má pacient dojem, že došlo k narušení jeho práv, k neposkytnutí odpovídající péče, k neprofesionálnímu či nevhodnému chování, k diskriminaci, k nedbalosti, k porušení zákona či vnitřních předpisů poskytovatele a podobně. Stížnost může podat sám pacient, v případě dětí či osob zbavených svéprávnosti zákonný zástupce. Dále ji může podat opatrovník či osoba oprávněná rozhodnutím soudu, podat ji může osoba blízká v případě, že tak pacient nemůže učinit sám s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel, a podat stížnost může i osoba zmocněná pacientem. Oproti tomu podnět, což je informace předaná poskytovateli zdravotní péče, ve které podatel poukazuje na nějaký negativní jev u poskytovatele nebo kterou navrhuje zlepšení stávajícího stavu a která současně není stížností, může podat jakákoliv fyzická či právnická osoba.
„Pacienti i jejich zákonní zástupci či blízcí příbuzní se setkávají s celou řadou právních termínů, kterým ale ne vždy rozumí. Přitom jde o záležitosti zásadní,“ říká advokátka Eva Benešová.
Co ombudsman udělá, když dostane stížnost?
Od nemocničního ombudsmana lze očekávat objektivní vyšetření stížnosti a nestranné rozhodnutí v dané věci. Rozhodnutí by mělo mít písemnou formu a mělo by obsahovat odůvodnění, tedy to, proč se ombudsman takto rozhodl věc řešit. Pokud sám stěžovatel ombudsmana nenavštíví, lze očekávat, že v případech, kdy to ombudsman uzná za vhodné, pozve stěžovatele k ústnímu projednání věci, může přizvat i zdravotníky pro možnost kladení dotazů a vysvětlení problému, mnohdy i zdravotních, protože ombudsman nemívá medicínské vzdělání, i když se v této problematice orientuje. Důležité je vědět, že ombudsman, stejně jako zdravotníci, je vázán mlčenlivostí, sdělovat informace o zdravotním stavu či o léčebném postupu pacienta smí jen po prokázání se osobám oprávněným.
Bavíme se o právech, jaká práva tedy pacienti mají?
Práva pacientů jsou popsána zejména v ustanovení §28 a násl. a dále v ustanovení §34 zákona č.372/2011Sb. Pokud bychom byli konkrétní, tak v České republice mají pacienti právo na dostupnou, kvalitní a odbornou zdravotní péči poskytovanou s ohledem na jejich důstojnost a soukromí. Dále mají právo být plně informováni o svém zdravotním stavu, navrhované léčbě a případných rizicích léčbu doprovázejících.
K právům patří i právo kdykoli vyslovit souhlas, či naopak odmítnutí léčby. Pacienti také mají právo na ochranu osobních údajů a zdravotnické dokumentace. V případě potřeby mohou vyhledat názor druhého odborníka.
Zcela jistě jsou i nějaké povinnosti pacientů. Jaké?
Ty řeší ustanovení § 41 a násl. výše zmíněného zákona. Během rozhovoru uvádím konkrétní paragrafy i proto, že pokud někdo tápe, může si plné znění dohledat na internetu. Mezi hlavní povinnost pacienta patří pravdivě informovat zdravotnické pracovníky o svém zdravotním stavu a sdělovat všechny podstatné údaje důležité pro poskytování péče. Pacienti jsou také povinni dodržovat stanovený léčebný režim a respektovat vnitřní řád zdravotnického zařízení. Dále mají povinnost prokazovat svou totožnost a zdravotní pojištění, a v případě úhrady zdravotních výkonů, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, zajistit jejich zaplacení.
Co se stane, pokud pacient své povinnosti porušuje?
Pokud pacient například vážně poruší řád nemocnice, třeba tím, že požije alkohol, závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený léčebný postup a podobně, může poskytovatel zdravotní péče ukončit péči o něj. To má samozřejmě podmínku, že ukončení péče nesmí bezprostředně ohrozit jeho život a nesmí dojít k poškození jeho zdraví.
Častým termínem, se kterým se nemocniční pacienti setkávají, je negativní revers. Někteří pacienti uvažují o jeho podepsání, co to znamená?
Pokud pacient podepíše negativní revers, tak tím vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb a může dojít k ukončení jeho léčby a péče. Pokud následně poskytovatele vyhledá, například při zhoršení zdravotního stavu, budou mu zdravotní služby opět poskytnuty.
Může někdy zdravotnické zařízení odmítnout přijetí pacienta?
Může. Zdravotnické zařízení může pacienta omítnout v případech vyjmenovaných v ustanovení §48 odst.1) písm. a) zákona č.372/2011Sb. Toto stanovení stanoví, že poskytovatel zdravotních služeb může odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud by jeho přijetím bylo „překročeno únosné pracovní zatížení“ nebo pokud existují „provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zařízení“, které by neumožnily udržet potřebnou kvalitu a bezpečnost péče. Pokud je ale poskytovatel zároveň specializovaným centrem a odborná péče nemůže být jiným poskytovatelem zajištěna, pacienta odmítnout nemůže s ohledem na jeho zdravotní stav.
Co znamená termín dříve vyslovené přání?
Dříve vyslovené přání, které je upraveno v ustanovení §36 téhož zákona a platí u poskytovatele zdravotních služeb, kde bylo podepsáno, je součástí zdravotní dokumentace pacienta a platí stále, pokud není pacientem písemně odvoláno. Dříve vyslovené přání může sepsat pouze svéprávný zletilý pacient. Sepsáním dříve vysloveného přání pacient dopředu říká, co si přeje či nepřeje, a vyjadřuje souhlas či nesouhlas s léčbou, pokud se dostane do situace, kdy se vyjádřit nebude moci. Poskytovatel péče by měl toto přání respektovat. Toto přání však nemusí být respektováno v případě, kdy by došlo k vývoji zdravotního stavu, u kterého by se dalo předpokládat, že by pacient souhlasil.
V každé nemocnici se podepisuje i informovaný souhlas. O co jde?
Informovaný souhlas je základ čerpání a poskytovaní zdravotní péče. Bez jeho podepsání zařízení nemůže pacienta hospitalizovat, podrobit ho zobrazovacím metodám (např. rentgen, CT), nemůže mu podat léčivý přípravek, uvést ho do anestezie, podrobit ho operačnímu výkonu a podobně. Důležité je, že na každý krok či výkon musí být informovaný souhlas podepsán zvlášť. Pacient má právo ptát se, co podepisuje. A má se ptát na vše, čemu v informovaném souhlasu nerozumí. Má právo i na to, aby mu lékař vše srozumitelně vysvětlil.
Co se stane, když pacient kvůli svému zdravotnímu stavu informovaný souhlas podepsat nemůže?
Jestliže pacient nemůže informovaný souhlas vyslovit / podepsat – s ohledem na svůj zdravotní stav a nejde-li o služby, které lze poskytnout bez souhlasu, vyžaduje se souhlas osoby blízké určené pacientem, není-li takové osoby, vyžaduje se souhlas jiné svéprávné blízké osoby. Není-li žádná taková osoba známa nebo ji nelze zastihnout, informuje se Policie České republiky. Bez informovaného souhlasu lze poskytnout neodkladné zdravotní služby, když je zdravotní stav pacienta vyžaduje a zároveň neumožňuje, aby on sám souhlas vyslovil. V takovém případě je povinnost poskytovatele zdravotních služeb oznámit tuto skutečnost soudu do 24 hodin.
