Rady a tipy
Jak zvládnout nástup na dialýzu
Chronická onemocnění ledvin u mnohých pacientů vyžadují dialýzu či transplantaci ledviny. Když se pacient dozví tento verdikt, může jím být zaskočen. Zejména v okamžiku, kdy o svém onemocnění do dané chvíle nevěděl. Jak se touto situací postupně vyrovnat?
Úkolem dialýzy je nahradit funkci nemocných ledvin. Během procesu dialyzování dochází k odstraňování odpadních látek z těla, k odstraňování přebytečné vody a soli, které by se jinak hromadily v krvi a mohly by způsobit vážné zdravotní potíže. Z tohoto pohledu je její role nezastupitelná. Nutno říci, že i dialýza má své vedlejší účinky. K nim patří rychlý pokles krevního tlaku, což souvisí s odstraněním tekutiny z těla, s tím následně souvisí možná nevolnost a bolest hlavy. Objevit se mohou i svalové křeče, to v důsledku změny hladiny minerálů v těle. Přes tyto nepříjemnosti je však nutné se přenést a vyrovnat se s tím, že dialýza bude nedílnou součástí života. Jak na to?
Dostatek informací je základ
V prvé řadě je nutné mít dost informací. Tím pacient předejde panice, která by mohla nastat z důvodu neznalosti situace. Informace by nemocný měl dostat od lékaře a sester. Mimo ně je možné informace získat i od pacientů, kteří s procesem dialýzy mají osobní zkušenost. V tomto směru jsou stále oblíbenější pacientské skupiny fungující na sociálních sítích, kde se pacienti virtuálně scházejí a zkušenosti si předávají. Při některých dialyzačních střediscích fungují i skupiny, kde se pacienti mohou setkávat a povídat si spolu osobně. Takto získané zkušenosti, které nejsou jen anonymní, ale poskytují je konkrétní lidé, jsou velmi užitečné.
Bez ní to zkrátka nejde
K psychické přípravě na dialýzu patří i uvědomění si toho, že bez ní to prostě nejde. Dialýza nahrazuje práci nemocných ledvin a je tím, co pomáhá pacientům s fungováním v běžném životě, co jim umožní žít co nejdéle aktivní, plnohodnotný život, a je třeba ji brát jako šanci, jak s nemocnými ledvinami žít. Pro jednu část pacientů je to i jediná možnost, jak překlenout náročné období čekání na transplantaci ledviny, pro další část pacientů to je doživotní součást života. S tímto vědomím pacienti k dialýze musí přistupovat.
Pacienti, a toto platí téměř bez výjimek, se v průběhu svého onemocnění setkají s myšlenkami: proč právě já, proč nemoc postihla zrovna mě, co jsem udělal špatně… Tyto myšlenky patří k procesu smiřování se s nemocí a se vzniklou situací, a většinou čas je tím, co pomůže se s nimi vyrovnat. Pokud tyto myšlenky nastanou či nabírají na své intenzitě, je nejlepším řešením návštěva psychologa, případně nemocničního kaplana, který je zvyklý dané situace řešit, má pochopení a dostatečný prostor se otázkám týkajícím se života s nemocí věnovat.
Nezastupitelné místo rodiny
V procesu zahájení dialýzy je nesmírně důležitý i přístup rodiny a nejbližšího okolí. I oni mají spoustu otázek, i oni se potýkají s nejistotou pramenící z neznalosti. I v případě rodinných příslušníků platí, že mohou získat informace od zdravotního personálu, od pacientů a jejich rodinných příslušníků, a i oni mohou využít služeb psychologa. V případě nejbližší rodiny je toto vysloveně na místě, protože rodina je tím, co nemocnému poskytuje zázemí a kde on sám hledá podporu a oporu v těžkých chvílích.
Pár praktických rad
Každému, kdo se v dané situaci ocitne, ať už jako pacient, či rodinný příslušník, bych radila následující. Pacient i jeho rodina potřebují dostatek času na to, aby se se vzniklou situací vyrovnali, přijali ji a aby jí přizpůsobili svůj životní režim. Všichni by si ten čas měli dopřát. V průběhu smiřování se s realitou je na místě se ptát na vše, co proces dialýzy doprovází. Každý, kdo dialýzu začíná podstupovat, obavy má, je to běžná součást procesu. Jak jsem již zmínila, v tomto bodě mohou být velmi užitečné osobní zkušenosti a rady ostatních pacientů.
K dobrému zvládnutí situace pomůže i „chladná hlava“ a navázání přátelského vztahu se zdravotním personálem. Nervozita, agresivita a hádky z důvodu obav a nesmíření se s nemocí, ničemu nepomohou a jen zhoršují psychickou pohodu samotného pacienta, jeho rodiny a samozřejmě i přítomných pacientů a zdravotníků. K dobrému psychickému nastavení pomůže ponechání si koníčků, při nichž se nemocný odpoutá od všudypřítomného onemocnění a psychicky se odreaguje. Pokud to jen trochu jde, nevzdávejte se svých zálib a zájmů. K celkové pohodě pomůže i dostatek spánku, relaxace, případně dechová cvičení či jóga.
Závěrem bych znovu zdůraznila, že pokud nemocný či jeho rodina mají narůstající obavy, nemohou se smířit se vzniklou situací či si jen potřebují utřídit myšlenky související s chronickým onemocněním, je na místě návštěva psychologa, který pomůže nelehkou situaci zvládnout. Od věci není ani oslovení podpůrného paliativního týmu, který kromě psychologa zahrnuje i další odborníky, kteří pomohou zvládnout náročnou psychosociální situaci.
Mgr. Helena Petrová
klinická psycholožka
Mgr. Helena Petrová, klinická psycholožka
V roce 2001 promovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde absolvovala obor jednooborová psychologie. Od roku 2008 působí jako psycholožka a krizová interventka pro pacienty v terminálním stadiu srdečního selhání v IKEMu. Od roku 2021 je součástí paliativního týmu IKEM jako psycholožka pro pacienty a jejich blízké. Součástí její praxe je pozice supervizorky pro pracovníky OSPOD a spolupracuje také s domovem pro seniory. Jako psycholožka podporuje pacienty a jejich blízké v závěrečné fázi života a spolupracuje s agenturou domácí péče BonumFinem a.s. aj.
Mohlo by Vás zajímat
