Psychologická podpora

Podzimní únava: Psycholožka radí jak si udržet psychickou pohodu

Podzim někdo vnímá jako příjemné roční období, pro jiného ale může znamenat pokles nálady, únavu a menší chuť i energii do fungování. U člověka, který žije s chronickým onemocněním, mohou být tyto pocity ještě výraznější. Nemoc totiž sama o sobě přináší určitou psychickou zátěž. Člověk se musí vyrovnávat s léčbou, pravidelnými kontrolami, změnami životního stylu nebo nejistotou ohledně budoucnosti. Pojďme se podívat na doporučení, jak se nenechat pohltit změnou ročního období.

S příchodem podzimu se zkracuje doba denního světla. A denní světlo je tím, co ovlivňuje naše biologické hodiny, regulaci spánku a bdění. Někteří lidé proto začnou být ospalejší, unavenější, hůře se soustředí nebo mají menší motivaci k aktivitám, které jim dříve dělaly radost.

Je důležité si uvědomit, že určitá míra podzimního zpomalení je normální. Člověk nemusí být každý den stejně výkonný a není nutné se za horší náladu kritizovat. Pokud ale smutek, beznaděj nebo ztráta zájmu o běžné činnosti přetrvávají delší dobu a výrazně zasahují do života, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Chronické onemocnění psychiku zatěžuje

Život s chronickým onemocněním ledvin vyžaduje dlouhodobou adaptaci. Člověk může mít obavy z dalšího vývoje nemoci, z výsledků vyšetření nebo z toho, jak nemoc ovlivní jeho práci, rodinu a každodenní život. Některé dny může mít více energie, jindy naopak může pociťovat výraznou únavu.

Proto je důležité nesrovnávat se s lidmi kolem sebe. To, že druhý zvládne celý den pracovat, sportovat, a večer ještě vyrazit za zábavou, neznamená, že totéž musíte zvládnout i vy. Přijetí vlastních možností není rezignace. Je to způsob, jak se svou nemocí zacházet realisticky a šetrně.

Co může pomoci?

Pokud vám to zdravotní stav dovoluje, choďte ven během dne a vystavujte se dennímu světlu – ideálně dopoledne nebo kolem poledne, kdy je den nejjasnější a je nejvíce světla. I kratší procházka může být přínosná. U chronicky nemocných je však vždy důležité přizpůsobit délku a intenzitu aktivity aktuálnímu zdravotnímu stavu a doporučení lékaře. Udržujte pravidelný režim. Pravidelná doba vstávání, jídla, odpočinku a usínání pomáhá vytvořit pocit stability. Pravidelnost může být obzvlášť důležitá v období, kdy máme méně energie a motivace.

Dopřejte si každodenní malé radosti. Nemusí jít o nic velkého. Káva nebo čaj s blízkým člověkem, čtení oblíbené knihy, poslech hudby, sledování filmu, tvoření nebo krátké setkání s přáteli mohou mít větší význam, než si uvědomujete. Při plánování aktivit samozřejmě respektujte svá zdravotní omezení a doporučení lékaře. Nezůstávejte sami.

Chronické onemocnění může člověka postupně izolovat. Někdy se pacienti začnou vyhýbat společnosti, protože jsou unavení, nechtějí mluvit o svém zdravotním stavu nebo mají pocit, že svým příběhem ostatní obtěžují. Kontakt s lidmi, kterým člověk důvěřuje, je však důležitou psychickou oporou.

Kdy už nejde jen o podzimní chmury

Je rozdíl mezi přechodným poklesem nálady a depresí. Zpozornět by všichni měli tehdy, pokud smutek, prázdnota nebo podrážděnost trvají týdny, pokud aktivity, které je dřív těšily, je těšit přestanou, pokud se dostaví nespavost, případně nechutenství. Varovným signálem je i apatie, nezájem o okolní dění a podobně.

U člověka s chronickým onemocněním je navíc někdy obtížné rozlišit psychickou únavu od únavy související se zdravotním stavem. Proto není dobré všechny změny automaticky přičítat psychice nebo naopak nemoci. Vysloveně varovnými signály jsou pocity beznaděje, úvahy o tom, že život nemá smysl, nebo myšlenky na vlastní smrt či sebepoškození, v takových případech je potřeba vyhledat odbornou pomoc bez odkladu.

Mluvte o tom, co prožíváte. Není nutné být stále statečný. Strach, smutek, vztek nebo únava jsou přirozené reakce na dlouhodobou zátěž. Sdílení těchto pocitů s partnerem, rodinou, přáteli, psychologem nebo zdravotníkem může přinést úlevu a někdy také nový pohled na situaci.

Podzim nemusí být obdobím, které musíme jen „přežít“

Možná nejde o to podzimní chmury za každou cenu zahnat. Mnohem užitečnější může být přijmout, že některá období jsou náročnější, a přizpůsobit tomu svůj životní režim. Pro člověka s chronickým onemocněním to znamená také respektovat vlastní tělo a jeho limity. Na druhou stranu však není nutné se obávat všech drobných výkyvů nálad. I ty k životu patří. Navíc psychická odolnost neznamená, že člověk nikdy není smutný či unavený. Znamená spíše schopnost všimnout si, co se s námi děje, neklást na sebe nepřiměřené nároky a v případě potřeby si říct o pomoc.

I malá změna každodenního režimu může být prvním krokem k tomu, aby podzim přinesl nejen kratší dny, ale také prostor pro zklidnění, odpočinek a péči o sebe.

Mgr. Helena Petrová,
klinická psycholožka