Domácí dialýza dává Stanislavovi Jurenkovi svobodu, žije naplno i po 21 letech léčby

Dnes je mu 59 let a za sebou má celkem 21 let dialyzační léčby. „Před deseti lety jsem si udělal opravdu poctivou rešerši a dialyzační středisko B. Braun Avitum v Olomouci mi z ní vyšlo jako nejlepší místo pro dialýzu. Takže mi nevadilo, že z Frýdku-Místku to mám do Olomouce sto kilometrů a třikrát týdně jsem začal dojíždět,“ vzpomíná.

Svoboda a komfort na domácí dialýze

Zásadní změnu přineslo rozhodnutí přejít na domácí hemodialýzu, kterou nyní provádí téměř dva roky. Motivací byla nejen skutečnost, že další transplantace už nepřipadala v úvahu, ale i dlouhodobá únava z častého pobytu ve zdravotnickém prostředí. Domácí léčba mu umožnila převzít větší kontrolu nad každodenním režimem a přizpůsobit terapii svým potřebám. „Po těch letech už mám pocit, že léčbě opravdu rozumím. Domácí dialýza mi dává obrovský komfort – jsem ve svém prostředí, mám po ruce všechno, co potřebuji, a můžu se rozhodnout prakticky z hodiny na hodinu, kdy dialýzu provedu,“ popisuje Stanislav Jurenka.

Pozitivně vnímá i to, že díky častější léčbě nemá tak výrazné potíže s žízní jako dříve. Domácí hemodialýza však není jen jeho osobním rozhodnutím. Významnou roli v léčbě hraje také manželka Linda, která se na terapii aktivně podílí. Kvůli zdravotním komplikacím má Stanislav Jurenka potíže s jemnou motorikou a některé úkony proto dokončuje právě ona. 

„Je to zásah do našeho režimu, protože několik hodin denně musíme být doma. Beru to ale jako samozřejmost. Vidím, jak mu domácí dialýza pomohla, a to je pro mě nejdůležitější,“ říká Linda Jurenka Hurtík, manželka pacienta. 

Pacient vnímá přínosy léčby

Zdravotní stav pacienta je ovlivněn i dalšími komplikacemi spojenými s dlouhodobou léčbou. Prodělal například krvácení do mozku i následnou infekci, potýká se s neuropatií rukou a problémy s klouby, které souvisejí s dlouhodobou medikací a imunosupresivní léčbou po transplantaci. Přesto zůstává aktivní a optimistický. Původně provozoval restaurace, bary a hudební kluby. Dnes je v invalidním důchodu, ale se svým oborem zůstává alespoň částečně v kontaktu.

Velkou výhodou domácí dialýzy je podle něj i možnost cestování. Přestože vyžaduje pečlivé plánování a logistiku, podařilo se mu absolvovat už dva pobyty v Chorvatsku. „Kufr byl plný materiálu, ale stálo to za to. Člověk má pocit, že ho nemoc nemusí úplně omezovat. Nic z toho bych ale nezvládl bez pomoci mé ženy Lindy. Dá se říci, že žiji díky ní a chtěl bych ji za to moc poděkovat,“ dodává.

Podpora zdravotníků jako nezbytná součást

Podle primářky dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Olomouci MUDr. Marie Mariky Goluchové patří Stanislav Jurenka mezi pacienty, u nichž domácí hemodialýza přináší velmi dobré výsledky. „Pan Jurenka je mimořádně motivovaný a aktivní pacient. Jeho laboratorní výsledky jsou dlouhodobě velmi dobré a je vidět, že léčbě rozumí a přistupuje k ní zodpovědně. Domácí dialýza mu umožňuje stabilní terapii s výbornou tolerancí a zároveň zachování co nejvyšší kvality života,“ uvádí. 

Na kontrolní vyšetření do Olomouce jezdí přibližně jednou měsíčně. Pravidelný kontakt  s lékařským týmem považuje za důležitý, zároveň si ale cení samostatnosti, kterou mu domácí léčba přinesla. Příběh Stanislava Jurenky tak ukazuje, že i po dlouhých letech s chronickým onemocněním ledvin lze najít cestu k větší svobodě, stabilitě a aktivnímu životu. Domácí hemodialýza se pro něj stala nejen metodou léčby, ale také způsobem, jak si zachovat kontrolu nad vlastním časem, prostředím i každodenními radostmi.