MUDr. Roman Kantor

Dobrý den. Předně je nutné si uvědomit, že transplantace ledviny není něco, na co má pacient nárok nějak automaticky. Musí splňovat zdravotní kritéria a poslední slovo v zařazení pacienta na čekací listinu mají vždy lékaři transplantačního centra, u něhož má být pacient v čekací listině. Kromě posouzení fyzického stavu je nutné i přesvědčení lékaře, že daný pacient je schopen dodržovat nutný léčebný režim po transplantaci. V případě pochybností si může lékař vyžádat i psychiatrické nebo psychologické vyšetření, která však mají jen doporučující význam. Nenahradí rozhodnutí lékařů transplantačního centra.
Pokud Vás odmítli zařadit jak v Plzni, tak v IKEMu, je třeba se ptát, co je k tomu vedlo. Primárně totiž lékaři v transplantačním centru se snaží vyjít co nejvíce vstříc pacientovi, ale ne za cenu možné ztráty orgánu, nespolupráce nebo příliš vysokého rizika pro pacienta.
Pokud se závěrem nesouhlasíte, je nutné se s lékaři dohodnout na dalším postupu. Zda je rozhodnutí definitivní nebo jaké podmínky musíte splnit, aby své rozhodnutí změnili. Například u alkoholiků je to nějaká doba bez alkoholu, u pacientů po onkologickém onemocnění to jsou většinou 2 roky od vyléčení, u dialyzovaných například pravidelné docházky na dialýzu bez vynechání a užívání předepsané medikace a podobně.

Pokud je funkce ledviny dobrá, nemáte proteinurii, pak rozumné užívání bílkovin a aminokyselin by nemělo škodit. Nemá smysl se však předávkovávat.

Záleží na tom, zda nádor byl již odstraněn. Pokud nejsou známky recidivy onemocnění - doporučuje se vyčkat 2 roky po operaci, nemělo by těhotenství být překážkou. Vliv vitamínů a doplňků stravy na průběh léčby v případě vyvážené stravy nemá žádný vliv.

Dobrý den, kortikoidy by neměly být příčinou selhání ledvin, s ovlivněním zraku po krátkodobém užívání kortikoidů jsem se nesetkal, ale myslím, že u babičky porucha zraku bude dána buď celkovým zhoršením stavu nebo nějakou jinou komplikací.
Většinou se antibiotika nasazují podle klinického stavu potvrzeného výsledky odběrů - např. výsledek kultivace nebo známky zánětu v krvi (vyšší CRP, sedimentace apod). Odběr však nemusí být podmínkou nasazení antibiotik.

Urologický čaj v přiměřeném množství by neměl vadit. Pokud máte sklon k otoků, je na prvním místě pomoc v omezení příjmu soli a tekutin, na druhém místě podání močopudných léků, např. furosemidu po konzultaci se svým ošetřujícím lékařem.

Dobrý den. Je třeba dbát na zdravotní stav zubů, neléčená paradentoza je riziková. Jinak se přistupuje při ošetřování zubů tak jak u ostatních pacientů s oslabenou imunitou: antibiotická prevence při zubních zákrocích.

Vážení pacienta před dialýzou a po dialýze je zcela zásadní pro řízení správné dialýzy. Minimální váhové přírůstky mezi dialýzami, a tedy méně důležité sledování bývá výjimečně u pacientů, kteří mají ještě výraznou zbytkovou diurézu v začátcích dialyzační léčby. U všech ostatních pacientů po několika dialýzách bez vážení bude váha s velkou pravděpodobností někde mimo suchou váhu, většinou směrem nahoru – jak píšete – i klidně + 8 kg. Pacienti bez dolních končetin nebo takoví, kteří nejsou schopni se postavit na váhu tvoří významný podíl dialyzovaných pacientů. Proto dialyzační střediska s tímto zcela samozřejmě počítají a řeší následovně: 1. Používají váhy, které umožňují zvážení pacienta i s invalidním vozíkem, váha vozíku se jednoduše odečte 2. Používají postele nebo ještě lépe dialyzační křesla opatřená váhou. Váha je před uložením pacienta vynulována, po uložení pacienta na křeslo/lůžko je váha zobrazena a ukazuje se v průběhu celé dialýzy. Takové váhy jsou dnes rovněž zcela standardním vybavením dialyzačního střediska vždy v přiměřeném počtu. Může se tedy výjimečně stát, že některou dialýzu pacient není zvážen a ultrafiltrace je nastavena odhadem, kdy sestřičky znají běžné váhové přírůstky pacienta, ale rozhodně by se nemělo jednat o běžnou praxi. Za velké váhové přírůstky mezi jednotlivými dialýzami může především přijatý objem vody, samotné jídlo má menší vliv, důležité je vysazení soli. Nepřiměřené omezovaní jídla může vést k podvýživě, která ohrožuje pacienta možná více než nějaké kilo navíc. Pokud jsou opravdu váhové přírůstky velké, sestřičky s pacientem nebo rodinou rády proberou jídelníček a zaměří se na problematické části. Samozřejmě podmínkou je zájem pacienta o spolupráci. Zapojení ošetřujícího člena rodiny tento proces může pozitivně ovlivnit. Pokud lze dosáhnout suchou váhu na rekreační dialýze, musí být dosažena i na mateřské dialýze. Dialyzačních středisek v České republice není nikterak málo, hustota sítě dialyzačních středisek patří k jedněm z nejhustších na světě. Přesto mohou být regiony, kde není příliš na výběr. Závratě po dialýze a nízký krevní tlak mohou mít více příčin. Jednou z nich může být skutečně příliš nízká podialyzační váha. Další příčinou mohou být léky užívané na hypertenzi, které jsou užívány bez redukce dávky nebo bez vysazení, když je tlak nízký. Mohou je však způsobovat i jiné příčiny: srdeční vada, srdeční selhávání, poruchy srdečního rytmu, poruchy prokrvení mozku, diabetická neuropatie a řada dalších. Pacient sice má možnost volby zdravotnického zařízení, problém je, že zdravotní pojišťovna hradí dopravu do nejbližšího zdravotnického zařízení, které je schopno poskytovat potřebnou péči. Blízkost střediska je jistě výhodou a mělo by být otázkou prestiže každého dialyzačního střediska uzpůsobit dialyzační léčbu tak, aby vyhovovala všem jeho „spádovým“ pacientů a aby ji pacient snášel co nejlépe. Mám obavy, že bez váhy to ve 21. století opravdu nejde. Nedostatečná vybavenost dialyzačního střediska může být způsobena podfinancováním střediska v rámci nemocnice, v níž dialyzační středisko soupeří o zdroje s ostatními odděleními. Podpora personálu dialyzačního střediska v jeho oprávněných požadavcích na adekvátní vybavení střediska například dopisem pacientů a rodinných příslušníku vedení příslušné nemocnice může být impulsem k otevření komunikace mezi klienty a personálem střediska. Doporučuji konkrétní problémy probrat s vedoucí lékařkou/lékařem dialyzačního střediska. Dialyzační léčba svými omezeními zasahuje do života nejen pacienta, ale i příbuzných. Proto rozšíření komunikace mezi dialyzačním střediskem a pacientem o blízké příbuzné je u dlouhodobě léčených velkým přínosem a věřím, že ji na dialyzačním středisku uvítají. Pokud přesto narazíte na nepochopení, zkuste se před stěhováním poptat na nejbližším dalším dialyzačním středisku.