vrozená nepřítomnost, respektive nevyvinutí ledviny nebo její těžká malformace (porucha špatným vývojem)
náhlý, urgentní. Akutní je opakem chronického nebo dlouhotrvajícího.
stav, při němž ledviny náhle přestanou pracovat. Ve velké části případů mohou ledviny opět obnovit svou funkci.
závažná forma akutního selhání ledvin, které se vyvíjí u lidí s těžkým onemocněním, jako např. infekce nebo příliš nízký krevní tlak (např. u srdečního selhávání nebo po velkých krevních ztrátách). Velmi častou příčinou je také poléková reakce. Někdy nemocný potřebuje dialýzu. Funkce ledvin se často upraví, když pomine vyvolávající příčina.
přítomnost bílkoviny zvané albumin v moči v množství větším než norma. Albuminurie může být známkou onemocnění ledvin.
orgánový nebo tkáňový transplantát přenesený mezi dvěma lidmi
vrozené onemocnění na podkladě mutace genu pro kolagen IV. Tato nemoc postihuje jak muže, tak ženy, rozvíjí se většinou v dětství. U mužů bývá selhání ledvin a poškození sluchu častější a závažnější. Známkami onemocnění je trvalá přítomnost krve a bílkovin v moči.
stavební jednotka bílkovin. Rozdělujeme je na esenciální – pro tělo nezbytné, a na neesenciální – ty se v těle tvoří. Přísun kvalitních bílkovin v potravě pro zajištění potřebného spektra aminokyselin v těle je nezbytný.
ztráta funkce ledvin v důsledku dlouhodobého užívání léků tlumících bolesti. Nejnebezpečnější jsou kombinace s aspirinem a acetaminophenem.
chudokrevnost. Jde o stav, kdy krev obsahuje příliš málo červených krvinek (erytrocytů), které přenášejí kyslík do tělesných tkání. Anemický pacient má tedy hůře prokysličený organismus a může pociťovat slabost, únavnost, bývá bledý, může mít bušení srdce. U nefrologicky nemocných je poměrně častá.
hormon řídící hospodaření s vodou v těle, respektive zadržování vody v těle, snižuje její vylučování ledvinami. Tvoří se v hypofýze (podvěsek mozkový). Nedostatek se projevuje jako diabetes insipidus.
stav, při kterém ledviny přestaly produkovat moč
automatická peritoneální dialýza. Označuje se též jako CCPD
chirurgicky vytvořené spojení mezi arterií (tepnou) a vénou (žílou) nejčastěji na předloktí u nemocného, u kterého je v plánu zahájení hemodialyzační léčby. Spojení tepny a žíly vede k zesílení žíly a zajištění dostatečného průtoku krve žílou. Do takové žíly lze opakovaně píchat dialyzační jehly. Rozlišujeme dvě formy: AV shunt a AV graft.
postižení cév způsobené tvorbou plátů v cévní stěně. Lidově zvané kornatění cév. Souvisí s vysokou hladinou látek lipoidního (tukového) charakteru v krvi a s vysokým tlakem (hypertenzí).
stav, při němž imunitní systém organismu patologicky reaguje proti vlastním buňkám/strukturám těla. Příkladem je systémový lupus erytematodes, Goodpastereův syndrom, ANCA-pozitivní glomerulonefritidy atd.
arteriovenózní spojka, cévní vstup pro hemodialýzu; jde o spojení žíly a tepny pomocí umělé spojky
arteriovenózní spojka, cévní vstup pro hemodialýzu vytvořený spojením žíly a tepny
